Dnes má 90 let herec Pierre Richard; 25. července měl 90 jeho scenárista a režisér Claude Zidi. Ve filmu Hračka francouzští tvůrci i Čechům a Slovákům už v roce 1976 vysvětlili, co to v mediální a finanční praxi znamená oligarchický kapitalismus. Postava pana ředitele Rambala-Cocheta byl první Bakala, Babiš, Kiska a Křetínský, které jsme poznali. Postava byla mimochodem napsána podle Richardova dědečka, který byl do Francie přistěhovalý italský šlechtic a finanční magnát a předobrazem jeho malého syna byl sám Pierre Richard. Že velké (tragi)komické postavy jsou všichni příbuzní – nebo alespoň sousedi – se pak dokázalo tím, že houslista François Perrin, hlavní hrdina nejslavnějšího Richardova filmu Velký blondýn s černou botou, bydlel v Paříži v Balzacově ulici číslo 24, zatímco operní pěvec Viktor Molnár, životní láska Erži Orbánové a hlavní mužský hrdina legendární hry Kočičí hra – bydlel jen „o 4 čísla dál“: v Balzacově ulici 20 v Budapešti…
Děkujeme vám, jubilanti, pane Richarde a pane Zidi, hlavní duchu někdejší skvělé francouzské satiry proti globálnímu korporativismu – jako byly filmy Křidýlko nebo stehýnko nebo Jeden hot a druhý čehý s Louisem de Funès, „bažantích“ filmů v čele s geniálním Velkým bazarem, Zvířete s Jeanem-Paulem Belmondem, Hořčice mi stoupá do nosu a Náhradníka právě s Pierrem Richardem nebo třídílné policejní série Prohnilí, která v hlavní roli s Philippem Noiretem ukázala fungování státní správy i ve „staré demokracii“ bez pověr a iluzí. Filmy vaší generace byly prvotřídní i řemeslně (také byly vytvářeny v době, kdy kupříkladu Belmondo nepotřeboval k nebezpečným scénám nejen počítačovou inteligenci, ale ani náhradníky z řad kaskadérů), což dnešní filmy vytvářené v době, kdy to „jediné, na čem záleží, jsou peníze“ (jak dnešní dobu charakterizuje Alain Delon) zkrátka být nemůžou – a tak jsou i v českých a slovenských televizích neustále opakovány. Doporučuji všem, kdo se na ně už pokolikáté dívají, aby na sebe tentokrát nechali více působit jejich poselství z doby, kdy lidi sice ještě měli barevnou televizi, ale svět černobíle neviděli – naopak si z černobílé problematiky utahovali. Je to obrana před zhoubným vlivem dnešní doby, a cvičení skrze humor v jemněji škálovaném myšlení, které se může i jinak hodit. Nejen pro volby…
(Status na FB 16. augusta 2024)
