Pro KSČM byly letošní sněmovní volby těmi posledními. Pokud se komunisté radikálně nezmění, už se nikdy do Poslanecké sněmovny nevrátí. Stranu, která se domnívala, že je radikálně levicová, teď čeká buď radikální proměna, nebo postupný zánik.
Komunistická strana Čech a Moravy nebyla nikdy stranou komunistickou ani radikálně levicovou. Její dlouhodobý program, ale i všechny programy volební, odpovídaly spíše socialistické ideologii. Po celou dobu byla KSČM vždy stranou systémovou. Ani jednou žádný její vrcholný politik aspoň náznakem nezmínil slůvkem cokoliv, co by připomnělo komunistickou ideologii. Její půvab pro voliče byl založen na dvou pilířích: na nostalgii po komunistické totalitě a opoziční roli vůči všem dosavadním vládám. Až na tu vládu poslední.
Když si hrajete na marxisty a založíte svoji rétoriku na kritice kapitalismu, monopolů a k tomu předstíráte, že se zajímáte o všechny pracující, působí minimálně komicky, jestliže se jen díky vašim hlasům exekutivní moc v zemi dostane do rukou jednoho z největších evropských kapitalistů, vykořisťujících 100 000 lidí. Když pod heslem, že jinak by se dostala k moci pravice, dosadíte k moci pravičáka – voliče ODS a předsedu strany, která je součástí evropské liberální platformy, vypadá to, že váš politický kompas má asi právě poruchu. Už jen vyslovení zmínky o nutnosti podpořit Babišovu vládu ze státotvorných důvodů jde zcela proti smyslu komunistické strany a je stejně duchaplné, jako kdyby radikální feministka prohlásila, že chce ve vládě jen muže, aby se do politiky dostalo víc žen.
Místo toho, aby komunisté nabídli hodnotový program moderních evropských radikálně levicových stran, přišli s alternativním programem, jak by řekli Němci, „Ostalgie“ – stále více komunistických politiků přicházelo s chvalozpěvy na roky 1948 – 1989. Nevím, na základě jaké analýzy byli komunisté přesvědčení o tom, že právě adorace zločinů komunismu jim přinese volební úspěch. Starší voliči, kteří se měli před rokem 1989 lépe než dnes, umírají a jejich množství se dramaticky zmenšuje. A mladou generaci už těžko někdo naláká na stupidnosti o oprávněnosti trestu smrti pro Miladu Horákovou nebo na pohádky o hodných okupantech z roku 1968. Jejich nejslavnější vypravěčka Marta Semelová, kandidátka číslo 1 v Praze, si za odměnu od voličů vysloužila krásných 1 197 preferenčních hlasů, což je přibližně o 100 hlasů méně než získal v pořadí 36. kandidát pražské koalice SPOLU.
Ale aby komunisté potvrdili definitivně svůj osud, nevybrali si ani žádného celostátního lídra. A k tomu přidali i neuvěřitelnou lenost svého vedení, doplněnou o nadprůměrnou míru fatalismu a víry v lepší budoucnost bez nutnosti si tuto lepší budoucnost tvrdě odpracovat. Tím definitivně pohřbili veškeré naděje, které jim i mnozí politologové dávali.
Minulý týden mě jeden komunista vyzval, abych byl v uvádění příkladů stranické lenosti konkrétní. Prosím, budu. Asi před rokem jsem vedl malý tým, který vypracoval na zakázku pro KSČM analýzu „KSČM na rozcestí“. KSČM nám sice za naši práci zaplatila, ale patrně celou studii ihned odložila, neboť jsme v ní popsali úplně vše, co se nakonec odehrálo. Tedy vedení strany dobře vědělo, co se může stát. A například v červnu jsem představil jedné osobě, zodpovědné v KSČM za kampaň, možnosti, co by komunisté mohli dělat, aby přilákali mladé voliče. Dostalo se mi dvou informací: 1) bude mě obratem kontaktovat šéf mládežnické organizace strany, ale 2) KSČM má vlastní analýzu, že nikdo do 26 let stranu volit nebude. Výsledek? Příslušný stranický funkcionář mě „obratem“ kontaktoval za sedm týdnů a sdělil mi, že žádný mladý komunista vlastně nic nedělá, tedy žádná kampaň pro mladé se realizovat nebude. Pokud by měli komunisté i nadále zájem o doložení lenosti jejího vedení, prosím, jsem k dispozici.
Pokud skutečně, jak informovala média, KSČM pomáhal s průběhem kampaně, nějaký profesionální poradce či odborník, byly to zcela vyhozené peníze, které teď budou upadající straně v rozpočtu chybět. Samozřejmě, pokud nenabídnete nic pro určitou voličskou skupinu, logicky vyjde, že ta vás volit nebude. Ano, to smysl dává. Ale ještě jsem se v žádné odborné studii nedočetl, že nejkonzervativnější a nejméně revoluční je nejmladší generace. Volební štáb KSČM pracoval patrně s oblíbenou fenestrální metodou – jeho členové se podívali z okna a rozhodli, že mladí lidí zkrátka radikální levici nevolí. Shrnuto – KSČM chyběl nejen program a schopnost ho řádně prezentovat, chyběl jí lidský kapitál, ale strana jako celek přišla i o poslední zbytky soudnosti.
Zatímco drtivou porážku Pirátů čekal jen málokdo, propad KSČM pod 5% byl snad překvapením jen pro její stranické vedení. Nepochybuji, že ze společné vlády s kapitalistou v čele si stranické vedení odnáší úvahy, jak nyní co nejlépe prodat majetek strany a jak rozdělit provizi z jeho prodeje mezi stranické funkcionáře, kterým se povedlo realizovat cíl všech českých antikomunistů od roku 1921. Je paradoxní, že vyřadit komunistickou stranu z parlamentní půdy se nakonec úspěšně povedlo až komunistům samotným. „Čest Vaší práci, soudruzi!“
(Status na FB 16. októbra 2021)
