Jak a proč vznikne příští hospodářská recese?
Nouriel Roubini, americký ekonom přezdívaný Dr. Doom, popisuje, jak a proč vznikne příští recese. Přinášíme výtah jeho analýzy. (Uverejnil český webový časopis !Argument 6. 9. 2019 pod značkou VSa).
Roubini tvrdí, že finanční krize roku 2008 byla negativním poptávkovým šokem. Další recese ale podle něj bude mít jiné kořeny – permanentní negativní nabídkové šoky dané čínsko-americkou obchodní a technologickou válkou. Snaha odstranit škody nekončícími monetárními a fiskálními stimuly nebude řešením.
Podle Roubiniho jsou ve hře tři negativní nabídkové šoky, které mohou způsobit globální recesi do roku 2020. Týkají se mezinárodních vztahů Číny a USA a žádný z nich, varuje Roubini, není „opravitelný“ proticyklickými nástroji makro politiky.
První šok se týká čínsko-americké obchodní a měnové války. Druhý šok je otázkou nové studené války mezi oběma zeměmi kvůli technologiím. Jejich rivalita nese znaky tzv. Thúkydidovy pasti, obě země se snaží ovládnout technologie budoucnosti, od umělé inteligence po 5G.
Třetím rizikem jsou podle Roubiniho dodávky ropy. Ceny ropy sice klesly a obchodní či měnová válka by měla na ceny dále klesající vliv. Ale konfrontace USA a Iránu by to mohla zvrátit. V případě vojenského konfliktu by ceny šly nahoru.
Tyto tři šoky, vypočítává Roubini, by měly stagflační efekt. Rostly by ceny dováženého zboží, vstupů, technologických komponent, energie. A co je horší, americko-čínský konflikt už pohání proces deglobalizace, neboť firmy nemohou počítat se stabilitou výrobních řetězců. Obchod se bude „balkanizovat“, píše americký ekonom, čímž se zvýší globální výrobní náklady. Obchodní a měnové války se navíc vzájemně posilují.
Technologii 5G nyní dominuje Huawei. Tato technologie bude mít vážné civilní i vojenské dopady, přes tzv. internet věcí. 5G čip znamená jedno – cokoliv od kávovaru může být odposlouchávacím zařízením, píše Roubini. Takováto situace by mohla vyvolat implozi globálního obchodního systému.
Postupně se negativní nabídkové šoky promění na dočasné negativní poptávkové šoky, které snižují jak růst, tak inflaci. Už za současných podmínek jsou globální korporátní výdaje malé, protože tu j řada nejistot – týkají se právě jmenovaných tří potenciálních šoků.
Vývoj ve zpracovatelském průmyslu už indikuje recesi. Prozatím to „drží“ soukromá spotřeba. Pokud by ale vzrostla cena importovaného zboží, pak by příjem domácností i jejich důvěra dostala úder. Následkem by byla recese v globální ekonomice.
Krátkodobá reakce zahrnuje nízké úrokové sazby, podobně by měla reagovat i fiskální politika. Ale ve středním horizontu by bylo vhodnější se prostě negativním šokům přizpůsobit. Takové šoky z obchodu a technologie mají trvalou povahu, tedy by vedly ke snížení potenciálu.
Totéž je i Brexit, tvrdí Roubini – trvalý negativní nabídkový šok. Takovéto šoky nelze zvrátit monetární či fiskální politikou. V krátkém období je možné je zvládat, ale trvalá akomodace nakonec jen povzbuzuje inflaci. Takže srovnání s rokem 2008 kulhá, a proto je potřeba zvažovat jinou politiku než v roce 2008, zakončuje Roubini.
