Anketa střídá anketu!

Teprve v těchto třiceti letech jsem si mnohem plněji než dříve uvědomil, co všechno se podařilo a nezdařilo. Dáš-li psovi kost, je tvůj. Ani v toku desetiletí však neztrácím naději a víru, že zdaleka nic na světě není navždycky. Nepodařilo se, nikoliv naplnit, ale věrolomně zcizit myšlenku Mahátma Gándhího pod obrázkem v pracovně ministerské předsedkyně Indie Indíry Gándhiové o tom, že pravda a láska zvitězí nad lží a nenávistí! A ukradené autorství cizoložsky nestoudně vtisknout pod jiným jménem a příjmením v zemi pod Řípem dokonce do školních učebnic nevinných.

Na jednu z anketních otázek těchto dní, co se podle mého podařilo za třicet let kapitalismu u nás, odpovídám po svém a nežadoním o žádný souhlas, obdiv, ani se neobracím k zásluhám za tento stav.

Ani si nesypu popel na svou hlavu. Ani netvrdím, že zhroucení stavu před rokem 1989 bylo důsledkem samovolného zesypání minulého režimu.

Ani si nepřičítám žádné své zásluhy na revoluci, která se nikdy nestala a kterou si milióny vzaly do svých úst. Učitelé ji papouškují před tabulí a před svými žáky a politici ji vzývají z tribun a balkónů.

Jedni se podle Práva – dříve Rudého práva – u nás považují dokonce  za „kličníky sametu“, jiní zase v knihách za „solitéry“ a za osamělé vlky převratu.

Po létech přiznávají, jak utajeně škodili „komoušům“ a jejich praktikám.

Netvrdím, že takoví nebyli. Existují konečně i dnes.

Lež má opravdu krátké doby.

Velké teátrum Velké listopadové  je teprve před  námi!

Jásejme, tleskejme, obnažujme své zásluhy na tom, jak jsme každý po svém bořili starý podlý svět.

I když jsme – zase  jenom někteří – žrali a přitom mlaskali.

Nic se nezměnilo, nezmizeli ani aktéři velkolepé scény.

I dříve jsme zpívali: „Až nás půjdou milióny, všichni proti větru…“

Sám si zapěju skautsky, pionýrsky, trampsky:

„Vlaj a duj prapore náš,/ věrnou stráž v nás Vlasti máš…“

Už třicet let patřím mezi Kamarády Balkánského Ranče, zapaluji před totemem  Velký oheň přátelství a převzal jsem od kamarádů jiný stisk ruky,  než tomu bylo dříve; jsem tomu moc rád!

P.S.
K 11. 11. 2019, na svatého Martina, vydala česká nakladatelství 52 knih  o pravdě 17. listopadu 1989, zatím vyšlo  asi 900 publicistických příspěvků v českých médiích. Tomu se říká opravdová svoboda slova. Jsem tomu moc rád,. mám radost, ale už se mi skoro nechce se vůbec na nic dívat, číst ani zapisovat. A všichni z autorů se považují za solitéry, nikdo je k tomu nenutil, ani  je nevedl za ručičku. I tak si myslím, že se někdo zcela určitě zbláznil a proto jsem si přikázal: z mé strany, že již  k tomuto tématu vítězů nesdělím ani jediné slovo!

I když skutečné vánice juchání, pravdy, lží, falzifikace jsou teprve před námi všemi!