Foto: Autor
Na brněnském ústředním hřbitově, na vojenském pohřebišti mezi křesťany, odpočívá jediný muslim, neznámý vojín – Turek. V Havlíčkově Borové je ze hřbitova, ležícím na vysokém kopci – od hřbitovního chrámu pohled na rozprostřený český národ a na jeho jazyk matčin. Ve Vysokých Tatrách vzpomínáme na symbolickém hřbitově oběti hor. A jaké to byly oběti? V Koločavě odpočívá Olbrachtův Nikola Šuhaj loupežník. Na pravoslavném Novoděvičím hřbitově odpočívají dva Židé, Ilf a Petrov, a bratr jednoho z nich, Valentin Katajev. Na jihlavském hřbitově vadnou květiny na hrobě mého kamaráda, dělníka z jihlavského Motorpalu Evžena Plocka, odborového funkcionáře i básníka, který se prý upálil kvůli normalizaci a KSČ. Kolem bez povšimnutí procházejí návštěvníci a noviny orodují za Řád TGM – in memoriam. Jakobych Evžena nad farizejstvím jiných i po létech slyšel. Byly doby, ještě nedávno – i po roce 1990, kdy se stejně žijící pohrobci chovali k hrdinovi z hrdinů, od Tobrúku a Dukly, k armádnímu generálu Karlu Klapálkovi; ani pes po něm neštěkl, když jiní psi štěkali i v Parlamentu České republiky, že si Řád TGM nezaslouží, protože byl čtyři roky členem KSČ, ač byl vězněm valdické věznice.
Drahná léta, od svatby, nosíme s manželkou kytičku na starý lipnický hřbitov milovanému Jaroslavu Haškovi. Často se tam objevuje i lahev s vychlazeným pivem.
Před několika dny jsme procházeli starým i novým hřbitovem v Polné. Připomněli jsme si památku zavražděné Anežky Hrůzové z Věžničky. Vzpomněli nevěřícně odsouzeného Hilsnera, kterého se zastal proti všem Tomáš Garrigue Masaryk. Objevil jsem tam i krčící se hrob české divadelní a filmové herečky Míly Myslíkové, obdivuhodného muzejníka, skauta a milovníka sídlících čápů Bohuslava Hladíka, který mne na polenském židovském hřbitově zavedl ke hrobu „Rossalie M llerové geborn Hüttler“. Aby nám pak Hladíkův objev jiný ukradl. Se vzpomínkou jsme se teď poklonili dvojnásobnému mistru světa v parašutismu, několikanásobnému světovému rekordmanovi Václavu Klímovi, zasloužilému mistru sportu a vynikajícímu sportovci Svazarmu. Tomu na boty přispěli, až když byl ověnčen nevídaným úspěchem pro vlast a pro svět. Nechci sýčkovat, nevím, jak by jeho úspěchy přijala doba, ve které dneska žijeme, když i ten prokletý Svazarm, jako režimní organizace zločinného řádu, nepatří k nikterak k obdivovaným.
Na hřbitově v Nové Hradečné vybrousili neznámí tamní z pietního kamene rudormějcům pěticípou hvězdu, když nynější europoslanec Jaromír Štětina běsnil a vyl nikoliv na lunu – ale proti hvězdám.
Jenom z pietního pohřebiště Rudé armády na pražských Olšanech lapkové před nedávnem odnesli na desítky bronzových dekorací; byly nahrazeny umělou hmotou, stejné se odehrálo na Národním hřbitově v Terezíně.
Hanba nás musí fackovat.
Kam budeme chodit pro rozumy zítra? Zatím nevím, snažím se přemýšlet, odpověď zatím neznám. Hřbitovy se mění, alespoň v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, v nádraží, krade se na nich pořád více a více a jistě se na nich bude krást stále houšť a houšť. A novinářů, dbajících Kischovy moudrosti, co dělat před napsáním reportáže ubývá, většinou už málokoho z nich již napadne, že pro rozum nemusí chodit na internet a opisovat jeden od druhého, ale stačí překročit práh hřbitova.
Na úvodnej fotke je autor.
