Nechci lamentovat nad starými zašlými časy, datum 1. máje je v kalendáři mnohem déle než je jeho blahoslavení. I Jan Neruda o něm napsal „Fejeton o 1. máji 1890“ – až 3.května 1890.
I Julius Fučík jej připomněl ve své „Reportáži psaní na oprátce“ až po jeho uplynutí. 9. června 1943.
Každý jej popsali po svém – Neruda i Fučík. Každý jinak. V jednom se však oba potkali. Byli novináři, nic nepředstírali.
Jan Neruda horlil (Feuileton o 1. máji 1890, Spolek českých bibliofilů, 1950, str. 19): „ … A nekonečným proudem davy hrnou se dále a spěchají na Střelecký ostrov, na ten svůj tábor. Porokují si tam nějakou hodinku pospolu. Nejprv o umenšení denní své práce. Domnívají se, že pán bůh, když má pro ně napořád obě své ruce plničky práce, nemá pak arci, čím by jim žehnal. Nu, požehnej vám pánbůh!“
Julius Fučík odkazoval, psal (Reportáž psaná na oprátce, první úplné, kritické a komentované vydání /reedice/, TORST 2016, str. 36): „… Je První máj, hoši, začneme dnes jinak, ať se stráže třeba diví. První cvik, ráz, dva, raz, dva, údery kladivem. A druhý cvik. Kosení. Kladivo a kosa. Při troše fantazie snad soudruzi pochopí. Kladivo a srp. Dívám se kolem. Usmívají se a opakují cviky s vervou: Pochopili. Tak, hoši , to je náš májový tábor a tohle pantomima – to je náš májový slib, že, třeba na smrt jdeme jdoucí, věrni zůstaneme.“
První máj 2017:
… Jdou pomalu, jdou nejistě, shrbeni, četní o holích, ozdobeni vráskami ve tváři, usedají, postávají. Málo jich, však nezradili ani sami sebe. S životem za zády. Za sebou jim vlají vlajky USA, izraelská vlajka, jedna vlajka Tibetu, vlajky s hvězdicemi NATO. Transparenty plné äortelů. Kluk v ajznboňácké uniformě s českou vlajkou a relikvií minulostí – vlajkou Svazu sovětských socialistických republik a s kladivem a srpem.
Je první máj 2017…
Policie České republiky koná, lustruje vlajkonoše, že drží vlajku se zločinným emblémem na rudém plátně – s kladivem a srpem. Policista si zapisuje praporečníkovo číslo jeho občanského průkazu. K předvolání pro přestupek – propaguje zločinný symbol komunismu. Přistižený se ohrazuje: „Copak nemohu mít ve své ruce českou vlajku?“ – „Ale co ta druhá vlajka, ta rudá s kladivem a srpem?“ dostává se mu klidného připomenutí. „A co ti s vlajkami USA, Izraele, Tibetu, vedle mne…?“ „To jsou symboly našich spojenců…“, dozvídá se. „A co ty hákové kříže a umrlčí lebka na trikotech?“
Konání končí! Nad prvomájovými prapory zní Píseň práce, Internacionála, Kde domov můj, Nad Tatrou sa blýská!
Píše se První máj 2017!
Opona padá!
Foto: Autor
Kresba: Radek Fetters
