Byl jsem kdysi, díky osudu, v mezinárodní porotě italského kulturního magazínu Scena Illustrata. Vedl jej skvělý člověk Říman Italo Carlo Sesti. Udělovali světové tituly „Umělec roku“. Kdo by takovému pokušení odolal. Při návštěvě Československa jsme cestovali s Italo Carlo Sestim v autě z Prahy do Terezína. Cestou si vyhrnul levý rukáv svého klubového saka, aby zjistil, kolik je hodin. Optal jsem se: „Proč máš hodinky až nad loktem?“ Odpověděl mi: „ Čemu se podivuješ, jsou z bílého zlata. V Itálii by mi zloději uřezali s hodinkami i levou ruku. I obrazy jsem si dal do trezorů v bance. Počkej, až tady svrhnete ten socialismus, a nastolíte kapitalismus, tak se budete chovat stejně!“
Italó Carlo nebyl nezištný, věděl, co je to neviditelná ruka trhu. Byl z jiného světa a já byl z jiného těsta. Za tituly „Umělec roku“ se totiž natvrdo platilo.
Kdo by takovému titulu odolal?
Za pár let jsem se procházel v Berouně s někdejším zvláštním velvyslancem ČSFR dr. Čestmírem Císařem ve Štrasburku, probírali jsme páté přes deváté.
„Někdy mi opakovaně volal na mou linku ministr zahraničí Jiří Dienstbier, abych se kolem v Evropě poohlédl, kde by udělili řád, vyznamenání, doktorát Václavu Havlovi! Samozřejmě, žádná dekorace nebyla zadarmo. Většinou se v té tehdejší situaci všechno podařilo.“
Tak se také stalo, že Václav Havel sbíral vavříny po celém světě jako nikdo u nás nikdy předtím, například Klement Gottwald byl proti Havlovi úplná nula. Ani Josef Vissarionovič Stalin ani tehdejší předseda prezidia Nejvyššího sovětu, Michail Kalinin, mu nikdy neudělili žádné vyznamenání ani řád.
„Pro každého má dekorace jinou hodnotu, třeba pro sochaře Radomíra Dvořáka je velkým řádem za práci sokol na klobouku; ale jak pro koho. “
Foto: Archiv autora
Jak je to dneska?
Kromě těch dekorací, které udělují podle zákona prezident České republiky a navrhují jej kromě občanů i ústavodárně sbory, se i za všelijaká vyznamenání většinou nyní platí. Nejsou obvykle zadarmo.
Nejlepší firmy, nejlepší lidé, nejlepší TOP nejsou jenom tak vůkol v České republice každému rozdávány. Sám pro sebe jsem si uskutečnil malou sociologickou sondu a vím to naprosto přesně. Není tomu tak jenom u nás. Je to nepsaný zákon, něco za něco. Konečně i některé diplomové a doktorské práce se dokonce píší za jiné a za peníze.
Před časem se rozneslo, že nejlepším ministrem financí v Evropě je Miroslav Kalousek. Dneska jsem se v plátku Metro s datem 8. června 2017 (ještě včera patřícímu Andreji Babišovi) dočetl, že nejlepším ministerstvem v České republice je ministerstvo kultury. Nejhorším ministerstvem je u nás ministerstvo vnitra. Zjistil to květnový průzkum názorů obyvatel České republiky, který provedlo Centrum pro výzkum veřejného mínění. Horší hodnocení než všechna ministerstva dostala Kancelář prezidenta republiky (tedy jistěže i prezident republiky) a Úřad vlády (tedy jistěže i předseda vlády).
Kdo neskáče, není Čech! A možná, že kdo neskáče, není ani bratr Slovák!
