Evoluční ontologie, vědoma si nynější převahy antropocentrismu a skrytosti predátorského duchovního nastavení kultury (včetně protipřírodní aliance vědy a kapitálu), vyzývá odpovědné lidi k diskusi o sebezáchově ohroženého lidského druhu. Jiné druhy, kulturou rovněž ohrožené, nebo již vymírající, o svou sebezáchovu usilovat nemohou. Filosofie vyzývá citlivé a empatické občany k hledání nové biofilní kulturní strategie. Alespoň malá skupina osvícených lidí by si dnes měla uvědomit, proč potřebujeme změnit kdysi úspěšnou predátorskou orientaci kultury.
Pro podporu myšlenky biofilní transformace kultury však zatím existuje jen slabá sociální objednávka. Tuto myšlenku plně nechápou ani mocenské struktury, osobnosti politiky, práva a umění. Odmítají ji vědci, hlavní média a vzdělávací systém. Redukcionistické přírodní vědy, úspěšné zejména svými technickými aplikacemi, se brání každé dobře míněné výtce, že zatím nepoznávaly přírodu správně, v její komplexitě a v její nezbytné rovnováze pro kulturu. Nechápou, že svými technickými aplikacemi a prodejností nesou část viny na dnešní krizi.
Jsem přesvědčen, že přírodní vědy jsou poctivým úsilím dobrat se pravdy o určitých stránkách bytí. Jsou cílevědomou snahou talentovaných lidí přečíst, pochopit a uplatnit informaci, kterou přirozená evoluce uložila v přírodních strukturách. V těch je totiž obsaženo, a v živých systémech i zapsáno, kolosální množství přirozené informace. Teprve dnes se však dovídáme, jaká příroda je. Věda, poplatná prométheovskému založení, četla jen to poznání, které sloužilo vzpouře, kulturní expanzi, technice, ekonomice a zisku. Nechápala informaci, vedoucí k širšímu porozumění živé a neživé přírody, ke slučitelnosti cizorodé kultury s přírodou. Rozpoznávala hlavně informaci, která sloužila pokořování přírody. Tuto filosofii potřebujeme dnes převrátit, aby světový kapitál nemohl s podporou vědy pokračovat v rabování Země.
Uznávám, že nové biofilní nároky na vědu musí pod tlakem reality a nové ontologie přijmout a tvůrčím způsobem rozpracovat nově orientovaná věda sama. S určitostí o tomto procesu víme dnes pouze to, že zhotovitelnost a prodejnost techniky už nemohou být hlavním kritériem při testování vědy a že biofilně orientovaná věda bude nucena přihlížet k celku a funkci přírodního systému. Nebude např. podporovat kulturu založenou na expanzi, bezhlavé chemizaci a spalování fosilních paliv.
I když jsme za dnešní úroveň vědění zavázáni svým předchůdcům, pod tlakem krize se musíme vzdávat přehnané úcty k řeckým i novověkým autoritám. I dílčí přírodní věda o neživých systémech se bude nucena podřizovat nikoli lidské touze o ovládnutí světa, ale hledání podmínek lidského přežití na zdravé Zemi. Velcí myslitelé žili totiž v době, kdy lidstvo bylo chudé, vědy nerozvinuté, a kdy kultura přírodu poškozovala jen lokálně. Hledali cesty rychlého kulturního vzestupu a hospodářského využívání přírody. Obou těchto cílů jsme dnes dosáhli. Lidé již téměř fyzicky nepracují, a potravin, věcí a spotřební techniky je nadbytek. Blahobyt Zemi nevratně pustoší, ale k lidskému zdraví, ani k lidskému štěstí, jak se empiricky potvrzuje, nepřispívá.
Domnívám se, že široká veřejnost, má-li být dnes politicky aktivní, by měla vědět, že dnešním základním konfliktem nejsou antropologické, sociální a vojenské otázky, ale válka kultury s přírodou. Měla by vědět, že tuto válku nemůžeme vyhrát, protože nám nepomůže ani další prohlubování zastupitelské demokracie a trvalý ekonomický růst, ani zvyšování výdajů na zbrojení. Pomůže nám nové biofilní duchovní nastavení kultury, které bude závazné pro politický systém, vědu, výchovu a vzdělání. Pomůže nám nejvyšší úroveň filosofické abstrakce, v níž bude přítomen respekt k absolutní nadřazenosti přírody. Je zřejmé, že při dodržování zásad dlouhodobě možné spolupráce se Zemí nebude místo pro dnešní rabování přírody, pro kšeftování a ekonomické šílenství, které přitahuje psychopaty.
Země nás zrodila, a dokud jsme protipřírodní kulturou nenarušili její integritu, napomáhala našemu vzestupu. Domnívám se, že pokud se z průběhu kulturní evoluce včas poučíme, že nám znovu pomůže hledat novou adaptivní strategii. Dočasně existující kultura se v další evoluci musí nechat inspirovat a vést systémem, který je starší, širší a mocnější než umělý a životem lidského druhu časově omezený kulturní systém. Musí se funkčně provázat se systémem, který se již několik miliard let samovolně strukturuje, optimalizuje a rozvíjí. To je tajemství nové biofilní adaptivní strategie.
Zdá se, že je to současně i tajemství, jak dnešní ohrožené kultuře vrátit evoluční perspektivu a jak hodnotově rehabilitovat politiku. Mohl by to být i způsob, jak hledat optimální sociálně politické uspořádání globalizované kultury a do politiky znovu vřadit čestné, vzdělané a odpovědné občany.
Ve fázi, v níž se nacházíme, však potřebujeme alespoň zahájit odbornou diskusi o těchto otázkách, např. o právně závazném dokumentu s názvem Ústavě Země. Srovnej www.ustavazeme.czwww.earthconstitution.eu
Text vyšiel v českom časopise !Argument
