Ryby totiž znovu a znovu důvěřivě polykají nástrahy, které jim servírují rybáři, a to i s háčky, které v nich bývají dobře ukryté, ale voliči bohužel také. Obě cílové skupiny pak má k nástrahám přilákat návnada – třeba chléb a hry.
Zaseknuté ryby sice ještě chvíli bojují, cukají se na téměř neviditelném vlasci, snaží se zbavit háčku, na kterém uvázly, prudkými výpady, výskoky nad hladinu a odmítavým třepáním hlavou, anebo naopak úniky do hustých porostů vodních rostlin, případně zalehnutím do bahna na dně a pasivní resistencí, ale většinou je to marné. Dříve nebo později je rybáři dostanou tam, kde je chtěli mít.
A voliči jsou na tom jako ty ryby, zatímco politikové jako rybáři. Servírují voličům návnady svých slibů, či dokonce různých výhod, které si voliči na daních nakonec stejně zaplatí sami, a když je úspěšně zaseknou, nekompromisně je udolají a nakonec jejich hlasy vyloví volebním podběrákem. Pak už je jenpm na nich, jak s nimi dál naloží. Jestli skončí na jednom pekáči, nebo na společném grilu, o jehož obsah se budou rybáři sdružení do různých koalic přetahovat tak dlouho, dokud nenastane čas dalšího lovu.
Osobně mám zkušenosti rybáře i zlaté rybky. Jako rybář dávám čím dál častěji přednost zásadě Chyť a pusť! a jako „zlatá rybka“ plnění svých slibů, ale jako volič upřednostňuji přímou demokracii. Možnost podílet se na výběru jedné ze dvou špatných variant – skončit na pekáči, nebo na grilu – přímo, bez nějakých zastupitelů, které většinou vůbec neznám a kterým nevěřím ani pozdravení. Proč by to měli za malé běličky, cejny a líny rozhodovat dravé štiky a nenažraní sumci? A proč za nás poslanci a senátoři?
Ano, vím, že rybí žouželí se dá chytře manipulovat. Zblbnout ji vnaděním, které ji přivede až do velkých sítí rybářů profesionálů. Nebo se jim může vypustit rybník a když zůstanou na suchu, hrát si na jejich zachránce. Ale přesto bych si to chtěl někdy zkusit.
Jako třeba ve Švýcarsku. Konec konců, Česko, Rakousko a Slovensko jsou stejně jako Švýcarsko součásti střechy Evropy. Co u nás naprší, odteče většinou jinam. Jenže u nás to bohužel neplatí jen o vodě, ale do značné míry i o penězích. To ve Švýcarsku ne.
Nechtělo by to náhodou založit nějakou USE? Unii střech Evropy? Místo té celoevropské, která je čím dál tím víc jenom na dvě věci a která přitahuje hlavně stěhovavé čápy, co od ní dostávají dotace na stavbu svých hnízd.
Nadarmo se neříká, že změna je život. A navíc pořád platí, že kdo se bojí, nesmí do lesa!
Sliby jsou pouhé chyby,
