Spojeným státům a západní Evropě jde o to, aby měly situaci „pod kontrolou“. To ale není v jejich silách. Proto ten křik „intervencionistů“ a chození „opatrníků“ kolem horké kaše.
Není výmluvnější doklad omezenosti moci Západu, než nynější veřejný spor jeho elit o to, co mají dělat Spojené státy a také západní Evropa ve věci občanské války v Sýrii. Proti sobě stojí dvě skupiny, kterým říkám intervencionisté a opatrníci. Navzájem se dost vehementně obviňují, že prosazují politiku, která poškodí geopolitickou moc USA a západní Evropy. Věc je v tom, že obě mají pravdu. Ať udělají USA a západoevropské státy cokoliv, bude to mít pro ně neblahé důsledky. Dominantní světové síly se nacházejí v situaci, kdy mohou jen prohrát.
Podívejme se na argumenty předkládané každou ze stran. Týdeník Time nedávno požádal dvě významné osobnosti, Zbigniewa Brzezinského a Johna McCaina, aby vyložily svá protikladná stanoviska v komentářích, které pak časopis zveřejnil ve vydání z 9. května. Brzezinského komentář měl titulek „Intervence v Sýrii to jen zhorší“, McCainův „Sýrie: intervence je v našem zájmu“.
Brzezinski argumentuje tímto způsobem: „Syrský konflikt je sektářská válka v nestabilním regionu, jejíž potenciál dalšího šíření a přímého ohrožení amerických zájmů by se intervencí USA jen zvýšil.“ Co z toho plyne? „Jediným řešením je usilovat o podporu Ruska a Číny pro volby pod patronátem OSN, přičemž bude možné s jistým štěstím ,přesvědčit‘ Asáda, aby se jich nezúčastnil.“
McCaina taková argumentace nijak nepřesvědčuje. Říká naopak: „Všechny strašné důsledky intervence, které předpovídají její odpůrci, jsou už skutečností, protože jsme neintervenovali.“ Co z toho plyne? „Pro Ameriku jsou naše zájmy našimi hodnotami a naše hodnoty našimi zájmy.“
Další významnou postavou establishmentu volající po opatrnosti je Fareed Zakaria, jehož komentář vyšel ve Washington Post také 9. května. Jak známo, prezident Obama mluvil o „červené čáře“ týkající se použití chemických zbraní, jejíž překročení by si vyžádalo aktivní intervenci USA. Hodně se teď debatuje o tom, jestli byly chemické zbraně použity nebo ne a pokud ano, kdo je vlastně použil. Obama prohlásil, že věc je zatím nejasná, načež ho McCain a další lidé obvinili, že podkopává „důvěryhodnost USA“.
Zakaria tento argument neakceptuje. Říká, že Obama možná mluvil příliš volně, ale že „lehkomyslné vyjádření se nenapravuje lehkomyslnou vojenskou akcí“. Také Zakaria volá po politické dohodě mezi stranami. V opačném případě bude po vyhnání Asáda (kterému říká „první fáze“) následovat „druhá fáze“, která „by mohla být ještě krvavější – se Spojenými státy uprostřed ní.“ Co z toho plyne? „Vojenská intervence neukončí humanitární katastrofu Sýrie. Jenom změní její složení.“
To ale není vůbec hodnověrné pro autory redakčního úvodníku v Le Monde. Návštěvu ministra zahraničí USA Johna Kerryho v Moskvě považují za zradu. Podle nich se touto návštěvou „Západ zřekl“ požadavku Spojených států, Velké Británie, Francie a Německa z loňského srpna, aby předpokladem pro vnitřní politické jednání v Sýrii byla Asádova rezignace.
Ze západních mocností právě Francie sleduje nejotevřeněji intervencionistickou linii. Když ale její ministr zahraničí Laurent Fabius poskytl 9. května Le Mondu interview, zeptali se ho, jestli Francie nyní také nezaujala „vyčkávací“ pozici. Zdá se, že Fabiovi byla tato otázka nepříjemná: v odpovědi zdůraznil, že Francie nemůže vyřešit situaci sama, a načrtnul čtyři směry jednání, z nichž první byl „dále prosazovat politické řešení“. Tím ale zčásti podpořil Kerryho cestu do Moskvy.
Dalším z nejhlasitějších kritiků Asáda je britský premiér David Cameron. Je ale očividně zdráhavý ve věci jakéhokoli vojenského zásahu. Před časem učinil dnes slavné prohlášení, že nenavrhuje žádné britské „boty na zemi“ Sýrie. Zdá se, že „boty na syrskou zem“ není ochotna vyslat žádná západní vláda. Neobhajuje je ani McCain. Říká jen, že nebudou zapotřebí, protože Spojené státy mohou dosáhnout své cíle prostou kombinací „bezletových zón“, využitím dálkově pilotovaných letounů a vojenské pomoci vzbouřencům. Vojenští činitelé USA ovšem opakovaně říkají, že bezletová zóna je značně náročná operace, která si nakonec může vyžádat „boty na zemi“.
Jak Asádova vláda, tak vzbouřenci přitom reagovali chladně, ne-li nepřátelsky na návrhy rozhovorů pod společným patronátem Spojených států a Ruska. Co z hlediska USA a celého Západu dál zhoršuje situaci, je rezignace Moaza al-Chatíba, vůdce jimi upřednostňované vzbouřenecké skupiny Národní opoziční koalice (NOC), který odstoupil celkově frustrován jak svými spolubojovníky, tak západními vládami.
Jeho rezignace patrně způsobila, že část vzbouřenců dosud patřících k ozbrojenému křídlu NOC, Svobodné syrské armádě, přeběhla ke skupině Džabhát Nusra, což je součást al-Kajdy. Tato skupina je noční můrou západních vlád, které ji označují za teroristickou. Tato skutečnost samozřejmě posiluje tábor opatrníků.
A tak jdou všichni v Sýrii svou vlastní cestou, s hlučnými protesty proti všem ostatním a kritikou západních mocností za to, že nepomáhají. Spojené státy (a západní Evropa) ale nemají žádnou dobrou variantu a jejich elity proto budou na sebe dál pokřikovat a navrhovat politiky, jež budou ve skutečnosti neúčinné.
Občanská válka pokračuje. Počet lidských obětí v Sýrii je vysoký a dál poroste. Uprchlíci zaplavují sousední státy, zejména Jordánsko. Válka se už šíří a může se zcela vymknout kontrole. Není vůbec vyloučeno, že převládnou intervencionisté a celý Střední východ se ocitne v jediné obrovské, nekontrolovatelné a nekonečné válce.
Klíčovým termínem jsou slova „mimo kontrolu“. Spojeným státům a západní Evropě jde o to, aby měly situaci „pod kontrolou“. To ale není v jejich silách. Proto ten křik intervencionistů a chození opatrníků kolem horké kaše. V této situaci může Západ jen prohrát, přičemž to nebude výhra ani pro lidi na Středním východě.
© Immanuel Wallerstein, komentář č. 353, 15.5.2013. Z angličtiny přeložil Rudolf Převrátil.
Na snímke: Immanuel Wallerstein, montáž Slovo
