Británie čelí hospodářské krizi v rukou pravicové konzervativní vlády. Země je stále těžce zasažena brexitem a stále se vzpamatovává z dopadů pandemie. Vzhledem k tomu, že Labouristická strana nedokázala vytvořit žádnou vážnou opozici vůči neoliberalismu, jsme konečně svědky obnovení významných stávek vedených odbory.
Mezi pracujícími roste sebevědomí postavit se útokům, kterým čelí ze strany vlády a zaměstnavatelů. Takové odhodlání bránit se, jsme už v Británii dlouho nezažili.
Více než 40 let od nástupu neoliberalismu za vlády Margaret Thatcherové, bylo britské odborové hnutí v defenzivě a utrpělo řadu významných porážek. Tou nejničivější byla Velká hornická stávka v letech 1984/85, která skončila nuceným návratem horníků do práce a následným uzavřením dolů. Thatcherová zavedla řadu protiodborových zákonů, které omezily průmyslové akce a zakázaly účinné pikety a solidární akce odborů. Počet členů odborů se snížil na polovinu z 12,6 milionů v roce 1979, kdy se Thatcherová dostala k moci, na dnešních něco málo přes 6 milionů. Pouze malé procento zaměstnanců v soukromých podnicích je odborově organizováno.
Uprostřed dnešní strašlivé krize životních nákladů vyvolané inflací, která uvrhla miliony lidí do chudoby a učinila je závislými na potravinových bankách, odbory bojují a požadují, aby růst mezd držel krok s inflací a aby byla chráněna práva a pracovní podmínky.
V současnosti probíhají tyto boje na železnici, na poště, v docích a další skupiny zaměstnanců – včetně statisíců pracovníků ve zdravotnictví a školství – se nyní chystají k akci. Zaměstnanci jsou odhodláni bránit své mzdové a pracovní podmínky prostřednictvím stávky a toto odhodlání našlo svůj odraz v řadě odborových předáků jako jsou Sharon Grahamová, generální tajemnice odborového svazu Unite, Mick Lynch z odborového svazu RMT (National Union of Rail, Maritime and Transport Workers) a Dave Ward z poštovních odborů, kteří se k těmto bojům hlásí.
Novinkou je také velká podpora, kterou tyto stávky vyvolaly mezi širokou veřejností. Navzdory opakovaným pokusům médií a establishmentu tyto zápasy démonizovat, průzkumy veřejného mínění ukazují většinovou podporu průmyslových akcí mezi obyvatelstvem. V tuto chvíli, navzdory hrozbám vlády, že stávky zakáže a odmítání podpory stávek ze strany Labouristické strany, je nálada stále bojovnější a požadavek jednat se rozšiřuje na další skupiny zaměstnanců.
Stávkující navíc uznávají, že akce musí být propojeny, aby byly skutečně účinné. Některé odbory nyní stávkové akce sdružují a koordinují. První výsledky jsme viděli v den stávky 1. října. Taková solidarita mezi odbory tu nebyla od 70. let minulého století.
Vedle akcí organizovaných odborů jsme svědky řady divokých/neoficiálních stávek, které se konají po celé zemi. Jedná se o neodborové pracovníky v soukromém průmyslu, kteří začínají posilovat jako v případech Mitsubishi v Teesside, ropné rafinerie Grangemouth společnosti Ineos, elektrárny Lynemouth a desítek dalších pracovišť včetně mnoha skladů Amazonu.
Prvního říjnového dne stávkovalo společně téměř 200 000 zaměstnanců pošt a železnic. Současně se zmobilizovalo ekologické hnutí, iniciované organizací Just Stop Oil, které projevilo solidaritu s odbory a zároveň podniklo kroky proti zhoršující se klimatické katastrofě. Poprvé po mnoha letech se tak navzdory drakonickým odborovým zákonům, které nadále omezují veškeré průmyslové akce, začalo vážně diskutovat o všeobecných průmyslových akcích a programu politických změn.
Kromě stávek vyjádřilo několik odborů odhodlání bránit dělnickou třídu jako celek. Byla zahájena řada kampaní proti krizi životních nákladů; nejúčinnější byla kampaň „Dost je dost“. Jejím cílem je sjednotit všechny, kteří chtějí bojovat na základě programu sociálního a politického pokroku. Jejích pět požadavků je následujících: skutečné zvýšení mezd, snížení účtů za energie, odstranění potravinové chudoby, důstojné bydlení pro všechny a zdanění bohatých. Tyto požadavky se setkaly s ohlasem. Je to teprve několik týdnů, ale k podpoře těchto cílů se již přihlásilo více než 800 000 lidí. Kampaň spojila militantní odbory, komunitní skupiny, aktivisty v oblasti bydlení a dva z nejlepších levicových labouristických poslanců, Zarah Sultanovou a Iana Byrna. Má také podporu Jeremyho Corbyna, bývalého předsedy Labouristické strany, který byl současným vedením strany odvolán z funkce labouristického poslance. Corbyn je však na levici (a zejména mezi mladými lidmi) stále nesmírně populární. Od chvíle, kdy Corbyn přišel o post lídra, opustilo Labouristickou stranu téměř 200 000 lidí. Mnozí z nich jsou součástí masové základny podporující hnutí „Dost je dost“.
Nová kampaň zmobilizovala desetitisíce lidí na shromážděních po celé zemi a v den masové stávkové akce uspořádala demonstrace a pikety (picket: osoba nebo skupina lidí, kteří stojí před pracovištěm nebo jiným místem jako protest nebo se snaží přesvědčit ostatní, aby tam během stávky nevstupovali – pozn. red.) ve více než 50 městech. Jedná se o novou situaci v britském politickém životě.
Současná vláda toryů pod vedením nové předsedkyně Liz Trussové je ekonomicky nejpravicovější v Evropě. Je to vláda odhodlaná zastupovat oligarchy a finanční kapitál. Jejím programem je liberalizace ekonomiky, ničení stávajících práv zaměstnanců, rušení ochrany životního prostředí, útoky na uprchlíky a privatizace zdravotnictví.
Současná vláda se snaží dělat politiku, při které by se Meloniová a Le Penová červenaly. Jedná se však o vládu v zoufalé krizi a hluboce rozdělenou. Je u moci teprve několik týdnů a její rozpočet, který se snažil snížit daně pro bohaté, skončil téměř zhroucením trhu s důchody. Tento debakl sám o sobě naznačuje křehkost celého systému. Krize, se kterou se potýká britský kapitalismus, se netýká pouze této země.
Vláda Liz Trussové nemusí přežít zimu. Hlavní opoziční strana, Labouristická strana, má v průzkumech značný náskok a zdá se, že s velkou pravděpodobností sestaví příští vládu. Nicméně, jak jsme viděli, labouristé nebudou podporovat boje pracujících. Sam Tarry, labouristický stínový ministr, který se vydal na piket, aby nabídl podporu, byl předsedou labouristů Keirem Starmerem okamžitě vyhozen ze své funkce. Labouristická strana se prudce posunula doprava a opustila většinu Corbynova manifestu pro rok 2019 ve prospěch probyznysového programu. Ti z levice, kteří stranu znechuceně neopustili, byli umlčeni a ti, kteří se nadále vyjadřují k otázkám, jako je bezpodmínečná podpora labouristů NATO, jsou vylučováni. Levice nemá v dohledné době žádnou možnost získat zpět vedení strany.
Pokud se labouristé dostanou k moci, budou velmi rychle čelit vážné výzvě ze strany bojujících odborů a širšího sociálního hnutí, které pomáhají budovat. Toto nové spojenectví, které zahrnuje i kampaně proti klimatickým změnám a ničení životního prostředí, je novou silou, která s prohlubující se krizí nabývá na síle a na sebevědomí. Má potenciál sehrát v této prohlubující se krizi transformační roli.
(Text uverejňujeme v spolupráci s českým webovým časopisom !Argument; vznikol v spolupráci s transform!europe.)
Ilustračná snímka: www.pixabay.com
