Ivan Hoffman viděl politickou budoucnost

Minulou sobotu na Václaváku.

Demonstrace jsou důkazem, že jsou tady lidé, kterým není lhostejné, co se děje. Dnes ale určitě neprožíváme dobu, kdy moc leží na ulici a může ji zvednout náhodný kolemjdoucí. Aktivní občané jsou v menšině a na protivládních demonstracích se nezmění politický kurz. Demonstrace jsou užitečné jinak. Jsou hledáním společného jmenovatele. Demonstranti ukazují prstem na nepřítele, ať už skutečného anebo fiktivního, a politici, kteří za normálních okolností mezi sebou soupeří, dostanou od ulice mandát společně nepřítele porazit.

Takto u nás před posledními volbami demonstranti iniciovali širokou a nesourodou koalici proti Babišovi a na Slovensku širokou a nesourodou koalici proti Ficovi. Koalice proti Ficovi se rozhádala a rozpadla, protibabišovské pětikoalici bezvýhradně důvěřují bídná dvě procenta občanů. „Antislepence“ jednoduše nefungují. Historie to ovšem neví, a tak se opakuje. Současné protivládní demonstrace, namířené proti antibabišovské koalici, už opět politiky vyzývají, aby se spojili proti nepříteli, kterým je aktuálně učitel Fiala.

Co demonstranti, kteří se v demokratickém rozmaru mírumilovně srotili 16. září na Václavském náměstí, od politiků chtějí? Aby opoziční iniciativy nesoupeřily mezi sebou. Aby mezi sebou nesoupeřily opoziční strany v Parlamentu. A aby se parlamentní opozice s neparlamentní spojily proti vládnímu „fialovému“ dopuštění. Řečníci na tribuně to pochopili, takže se otevírá prostor pro další protivládní slepenec.

Jelikož je u nás, a podobně i na Slovensku, vláda poslušná k Bruselu a servilní k Americe, demonstranti chtějí, aby opoziční politici, kteří je ve volbách porazí, měli plán „B“ a aby místo zájmu korporací brali na vědomí a zohledňovali zájmy občanů. Pod sochou svatého Václava se již mluvilo o tom, že až se rozpadne Evropská unie, česká budoucnost leží ve střední Evropě. Společně se Slovenskem, kterému demonstranti popřáli vítězství Roberta Fica, který nechce válku, společně s Maďarskem, kterému závidí Viktora Orbána a dávají ho našim politikům za vzor, a společně s neutrálním Rakouskem.

Nepřímým důkazem, že se hlas lidu rozešel s oficiální politikou, je reakce provládních, korporátních médií. Ta se omezují na sčítání účastníků a důvody jejich nespokojenosti ignorují. Pouze nezávislá média referují k věci. Všímají si, že se proměňuje složení demonstrantů. Dav byl viditelně mladší. Zlepšili se řečníci. Byli stručnější a mluvili kompetentně. A posun v atmosféře asi nejlépe vystihla advokátka Samková, která nechce, aby vláda odešla, ale aby byla vyvedena. Jestliže se v minulosti nad vládami vznášelo podezření z korupce, dnes jsou podezřelé z vlastizrady.

Protivládní demonstrace nevedou k násilnému převzetí moci revolucionáři. Tak to není, ani když to tak vypadá. Ukazují trend, směr, kterým se ubírá mínění aktivní menšiny. Demonstrace předznamenávají politický vývoj, neboť ten závisí právě na vůli aktivní menšiny. Většina výsledek pouze vezme na vědomí a pak ho trpí, než pohár trpělivosti opět přeteče…

Komentár vyšiel na ParlamentníListy.cz 23. septembra 2023