Ačkoliv se prezidentské volby budou ve Spojených státech konat teprve za více než půldruhého roku, v listopadu 2008, volební kampaň se už rozbíhá. Vzhledem k dnešním okolnostem je to dříve než kdy jindy. Jaké jsou „dnešní okolnosti“? Jednak je to skutečnost, že ani současný prezident ani viceprezident už nejsou – podle zákona nemohou být – kandidáty. Jediný prezident v americké historii, Franklin Delano Roosevelt, byl zvolen čtyřikrát – na začátku čtvrtého období zemřel. Kongres nato v roce 1951 odhlasoval zákon, že prezident nemůže být zvolen více než dvakrát. Od té doby jen čtyři prezidenti včetně současného byli v úřadě po dvě období. Druhou skutečností je, aspoň pro tuto chvíli, mimořádná neoblíbenost G. W. Bushe (Bushe mladšího) a s tím související oslabené postavení jeho Republikánské strany, takže demokraté jsou přesvědčeni, že mají výraznou příležitost, aby zvítězil jejich kandidát. A mají z čeho vybírat – počátkem února, kdy je tento článek psán, je devět demokratických kandidátů. Z toho pět jich oznámilo svou kandidaturu výslovně. Jsou to: senátor ze státu Connecticut Christopher J. Dodd, jenž vyhlásil svou kandidaturu letošního 11. ledna, bývalý senátor ze Severní Karoliny John Edwards, jenž byl kandidátem na viceprezidenta v roce 2004 oznámil svůj záměr dvacátého osmého prosince 2006, bývalý guvernér státu Iowa Tom Vilsack (třicátého listopadu 2006), poslanec (reprezentant) ze státu Ohio Dennis J. Kucinich (kandiduje rovněž podruhé – oznámil kandidaturu dvanácteho prosince 2006), bývalý senátor ze státu Aljaška Mike Gravel (dvanáctého dubna 2006). Další kandidáti zatím oznámili Federální volební komisi, že ustavují „průzkumné výbory“ pro své kandidatury. (Finanční příspěvky těmto výborům umožňují dárcům odečíst si je z daní, kandidáti pak mohou sbírat peníze a používat je například na cestovné, aniž pdléhají omezením volební kampaně.) Jsou to: – senátor ze státu Delaware Joseph R. Biden oznámil svou kandidaturu třicátého prvního ledna – senátor ze státu Illinois Barack Obama prohlásil šestnáctého ledna, že ustavuje „průzkumný výbor“ a desátého února sdělil svoje definitivní rozhodnutí kandidovat – senátorka ze státu New York Hillary Rodham Clintonová ustavila svůj „výbor“ dvacátého ledna (čímž skončila měsíce spekulací o možné kandidatuře a rázem se v obecném mínění stala nejpřednějším demokratickým kandidátem). Na straně demokratů jsou ovšem často uváděna i další jména. K těm patří newyorský aktivista občanských práv, Afroameričan reverend Al Sharpton, bývalý velitel NATO v Evropě, generál (v záloze) Wesley Clark, bývalý viceprezident Al Gore a guvernér státu Nové Mexico Bill Richardson. Pro úplnost dodejme, že svou kandidaturu vyloučili (zřekli se jí) dřívější neúspěšný kandidát na prezidenta, senátor ze státu Massachusetts John Kerry, senátor ze státu Wisconsin Russ Feingold, senátor ze státu Indiana Evan Bayh, bývalý guvernér ze státu Virginia Mark Warner a bývalý senátor ze státu Jižní Dakota Tom Daschle. Uvedli jsme všechna tato jména, mnoha slovenským čtenářům neznámá, jen jako důkaz, kolik politiků v Demokratické straně je (a bylo) přesvědčeno, že jsou nebo by mohli být vhodnými prezidenty. A co Republikáni? Tato strana, až do osmého listopadu loňského roku, dne voleb do obou komor Kongresu, vládnoucí v USA měrou nebývalou – dvanáct let měla většinu v Kongresu a už ve druhém volebním období úřaduje i „její“ prezident, navíc s využitím exekutivy se silou do té doby sotva známou –, vykazuje rovněž nezvykle četný zástup prezidentských kandidátů. „Oficiálně“, tedy zcela jasně, se vyslovil (devátého března 2006) sice jenom právník John H. Cox ze státu Illinois, ale další jsou nepochybně kandidáty stejně vážnými, byť dosud ustavili pouze svoje „průzkumné výbory“. Jsou to texaský poslanec (reprezentant) Ron Paul (zaregistroval zatím svůj „průzkumný výbor“ jen u texaské volební komise), senátor ze státu Arizona John McCain (registroval svůj „průzkumný výbor“ u Federální volební komise šestnáctého listopadu 2006, je považován za nejvážnějšího a nejvýznamnějšího republikánského kandidáta), bývalý newyorský starosta Rudolph Giuliani (dvacátého listopadu 2006), senátor ze státu Kansas Sam Brownback (prvního prosince 2006), bývalý guvernér státu Wisconsin Tommy G. Thompson (třináctého prosince 2006), bývalý guvernér státu Virginia James G. Gilmore III (devátého ledna 2007), bývalý guvernér státu Massachusetts Mitt Romey (třetího ledna 2007), poslanec (reprezentant) z Kalifornie Duncan Hunter (dvanáctého ledna 2007), poslanec (reprezentant) ze státu Colorado Tom Tancredo (šestnáctého ledna 2007). Údaje o registraci uvádíme proto, že při vzájemném srovnání naznačují, jak někteří kandidáti váhali resp. jak někteří spěchali se svým sdělením, a při bližším zkoumání bychom zjistili, jaké k tomu měli motivy také s ohledem na rostoucí množství případných soků jak ve vlastní tak v náprotivné straně. Pro úplnost ještě na straně republikánů nutno dodat, že velmi často jsou uváděna i jména bývalého předsedy („mluvčího“) Sněmovny reprezentantů Newta Gingriche, známého spolutvůrce republikánského volebního vítězství v roce 1994, senátora ze státu Nebraska Chucka Hagela (v poslední době vážného kritika Bushovy irácké politiky), bývalého guvernéra státu New York George E. Patakiho jakož i bývalého guvernéra státu Arkansas Mikea Huckabeeho. Svou kandidaturu vyloučil senátor ze státu Tennessee Bill Frist, až něž se jí zřekl v listopadu loňského roku, považovaný za vážného uchazeče. Stranou ponecháváme nezávislého kandidáta Ralpha Nadera, jenž sice nemá vyhlídky na zvolení – jako je neměl v žádných trojích předchozích volbách, kdy kandidoval – ale může v některých státech ubrat významný podíl hlasů demokratům. Kterého uchazeče – v případě Hillary Clintonové uchazečku – vybere jeho strana, zůstane přirozeně dlouho nejisté, neboť o tom padne definitivní rozhodnutí teprve na stranickém sjezdu. Ten budou mít demokraté 25. – 28. srpna 2008 v coloradském Denveru a republikáni 1. – 4. září v Minneapolis (stát Minnesota). Ovšem už dnes lze odhadovat, kdo má větší či dokonce největší šance, aby byl vybrán – a je možné sledovat jeho (její) dráhu. O těchto kandidátech tedy ve stručnosti něco bližšího. Kdo vede V případě demokratů je bez jakýchkoli pochyb „na špici“ senátorka Hillary Rodham Clintonová, manželka bývalého (a dosud poměrně oblíbeného) prezidenta Billa Clintona – jehož charisma ovšem nemá – a který je, mimochodem, jedním z jejích dnešních poradců. Pokud by byla zvolena, byl by to v dějinách USA historický okamžik, poněvadž by se poprvé stala hlavou státu žena. Což je, pochopitelně, samo o sobě určité plus – může už proto získat hlasy mnoha voliček. V její prospěch mluví také nepochybný politický talent, sympatie značné části Afroameričanů a stranický aparát, jenž v mnoha důležitých státech Unie Demokratickou stranu ovládá. Významným činitelem je senátorčina schopnost získávat pro svou kampaň peníze (komentátoři se domnívají, že je nyní v tomto ohledu daleko před kterýmkoli jiným kandidátem nejen své strany, nýbrž i před republikány). Důležitá je rovněž skutečnost, že jí velikou pozornost věnují média. Nezanedbatelný není ani fakt, že má velmi schopné poradce, z nichž nejeden dopomáhal k úspěchu jejímu manželovi ve volbách v letech 1992 a 1996. Sama se představuje jako příslušnice střední třídy, vyrostlá v domácnosti zachovávající „tradiční americké hodnoty“. K výhodám dále patří, že na rozdíl od některých jiných, zejména už ztroskotavších kandidátů, je Hillary Clintonová pod mikroskopem médií už po patnáct let, takže jsou u ní vyloučena nepříjemná překvapení (tzv. kostlivci ve skříni). Ve vnitřní politice bude ve své kampani bezpochyby klást důraz na reformu systému všeobecného zdravotního pojištění – s tímto návrhem sice pohořela v roce 1993, když byl její manžel prezidentem, stalo se to však pro tuhý odpor republikánů a farmaceutické lobby. Co mluví proti Hillary Clintonové? Na straně politických nepřátel bezpochyby útoky ve spojení s manželem a jeho aférami, dokud byl prezidentem. Některé z těchto triků (triků, protože v podstatě nejde o věcné argumenty) už začaly. Například obvinění, že její poradci jsou v pozadí pověstí špinících jejího rivala v Demokratické straně, senátora Baracka Obamu. Vážnější se však může ukázat její podpora irácké války, jelikož byla „jestřábem“ v roce 2003, hlasovala v Senátu pro invazi a svůj postoj nijak neomlouvá. Teď, když se veřejné mínění zcela odvrací od Bushova dobrodružství, se 59-letá senátorka jenom ptá, „jak můžeme dovést válku v Iráku ke správnému konci“ a pokouší se tak otupit ostří kritiky proti svému dosavadnímu stanovisku. V této chvíli se zdá, že nejvážnějším protivníkem senátorky Clintonové v její vlastní straně bude senátor ze státu Illinois Barack Obama. Jeho charisma a náhlý vzestup bývá přirovnáván k fenoménu Johna Fitzgeralda Kennedyho v roce 1960. Je mu 45 let – je tedy ve srovnání s většinou kandidátů obou stran poměrně mladý. Narodil se na Havaji, matka je běloška, otec černoch z Keně. Vystudoval práva (je odborníkem na ústavní právo), jeho kniha (už druhá), nazvaná Odvaha naděje, je již tři měsíce na seznamu bestselerů. Navíc má sex-appeal. Předhazuje se mu ovšem malá zkušenost v politice – je teprve dva roky senátorem. Jeho původ se patrně ukáže spíše jako přednost, i když zatím valná část černošských voličů je na straně clintonovských demokratů. Třebaže ani ostatní kandidáti demokratů nejsou zcela bez vyhlídek, všimneme si v tomto stručném přehledu jen jednoho dalšího, jenž má ještě kromě zmíněných dvou šance poměrně velké. Je to John Edwards, bývalý senátor ze státu Severní Karolina, původem právník úspěšný v mnoha procesech proti korporacím (což jej učinilo nejen bohatým, nýbrž i populárním). Je v americkém smyslu slova z liberálního křídla demokratů, vystupuje rozhodně proti válce v Iráku (mimochodem jediný demokratický politik, jenž se za své původní hlasování ve prospěch irácké invaze později omluvil a radikálně změnil názor). Fakt, že Jižní Karolina, kde se odbudou první primárky s výraznou účastí černých voličů, je jednou z Edwardsových „základen“, mu může dopomoci k nadějnému startu. Kteří republikáni? Čelná místa mezi republikánskými uchazeči o prezidentskou kandidaturu zaujímají dva velmi známí politici. Jednak je to senátor John McCain, účastník vietnamské války (v níž byl zajat a strávil pět a půl roku v severovietnamském táboře, kde byl i mučen – což samo o sobě je u mnoha vlasteneckých Američanů značné plus) a jako takový nositel mnoha vyznamenání, jednak bývalý starosta New Yorku Rudy Giuliani. Sedmdesátiletý senátor McCain, syn admirála, je od začátku své politické kariéry, započaté od návratu z Vietnamu v roce 1974, pravověrný republikán (byť se od striktně konzervativních názorů svých spolustraníků někdy liší – např. v otázce přistěhovalecké regulace nebo homosexuálního manželství). V roce 2000 kandidoval v primárkách své strany proti Georgi W. Bushovi, který jej porazil, od té doby však McCain Bushe za každých okolností podporoval. To činí i dnes v souvislosti s válkou v Iráku. Mnozí komentátoři se domnívají, že za současné situace to v nastávající kampani senátora poškodí, on sám tento názor odmítá. Bývalý newyorský starosta Rudolph Giuliani je jediný americký politik, jenž po svém newyorském úřadu nezastával žádnou politickou funkci a uchází se nyní o prezidentskou kandidaturu. Dvaašedesátiletý Giuliani, který byl newyorským starostou v letech 1994-2001, získal popularitu především svým vystupováním po jedenáctém září 2001, hlavně koordinací pomoci rodinám obětí útoku na Světové obchodní středisko. Kritici se domnívají, že popularita není zcela zasloužená a poukazují na jeho chyby v tomto ohledu, nicméně označení „starosta Ameriky“ se stále udržuje. I když šance, že by vzhledem ke značné oblíbenosti mohl získat v prezidentských volbách hlasy elektorů ze státu New York, nejsou příliš velké (dá se očekávat, že je získá senátorka tohoto státu Hillary Clintonová), hovoří tato možnost v jeho prospěch. Konzervativní voliči jeho strany navíc mají výhrady vůči některým jeho postojům, poněvadž Giuliani je například pro uzákonění manželství gayů, je také katolík, vyslovuje se pro kontrolu zbraní apod. Přesto vše ukazují průzkumy veřejného mínění, že je pro republikány vcelku přijatelnější jako prezidentský kandidát než například senátor McCain i další republikánští uchazeči. Naděje ostatních republikánských kandidátů jsou v této chvíli menší než u uvedených dvou politiků. Do jisté míry se mohou v průběhu roku změnit, také pokud se budou muset uchazeči profilovat pod vlivem událostí jak uvnitř tak vně Spojených států. Velmi významný posun nastane samozřejmě v primárkách stran, k nimž dojde na počátku příštího roku (2008). Zatím jsme jenom stručně mapovali výchozí podstavení vedoucích figur – můžeme se k nim vrátit v průběhu dalšího vývoje. Autor je publicista, každoročne trávi časť roku v USA
