Prinášame tretiu časť rozhovoru s britským ekonómom Guyom Standingom, ktorý vyšiel na A2larm 25. 8. 2016. Vysvetľuje v nej svoju koncepciu základného príjmu a predkladá návrhy na jeho financovanie. V prvej časti rozhovoru predstavil novú spoločenskú „triedu“ – prekariát. Druhá časť bola venovaná premenám ponímania práce, dôležitosti voľného času a súčasným emancipačným snahám prekariátu. Guy Standing je autorom kníh The Precariat (2011) a A Precariat Charter (2014).
* * *
Existují dnes dvě nejdiskutovanější možnosti, jak se vypořádávat s nezaměstnaností a rostoucí sociální a ekonomickou nerovností. První spočívá ve zkracování pracovní doby, druhou představuje nepodmíněný základní příjem. Jste viceprezident BIEN (Basic Income Earth Network – Evropská síť pro základní příjem) a prosazujete základní příjem už dlouho, stál jste u začátků této myšlenky. Za jakých okolností tato síť vznikla?
Lobboval jsem za základní příjem už od roku 1985. V roce 1986 se sešlo několik filosofů, ekonomů a sociologů z celé Evropy a společně jsme dospěli k tomu, že založíme platformu na podporu této myšlenky. Na našem kongresu v Barceloně v roce 2004 jsme potom rozšířili pole působnosti na celý svět. Od té doby se idea základního příjmu stala součástí veřejné debaty. Je dnes už vnímán jako řešení i ze strany mainstreamových ekonomů s velkou reputací, těch samých ekonomů, kteří ještě před deseti patnácti lety tvrdili, že je to naprostá pitomost. Dnes už rozumí tomu, že pokud se nebudeme zabývat nerovností a nezabezpečeností, riskujeme, že se ocitneme v dystopii, v nějakém neofašistickém autoritářství. To nemůžeme brát na lehkou váhu. Další kongres chceme pořádat v Soulu v Jižní Koreji. Máme sítě už ve spoustě zemí, mimo jiné v Polsku, Indii… Česká síť by určitě také nebyla od věci.
Švýcarsko v červnu hlasovalo v referendu o základním příjmu. Vy osobně i BIEN jste se celého procesu účastnili. Jaká je geneze referenda?
Historie a pozadí Švýcarského referenda jsou neuvěřitelné. Začalo to několika nadšenci, kteří stáli před velkým úkolem nasbírat sto tisíc legitimních podpisů, které musela ověřit vláda předtím, než toto referendum mohla vyhlásit. Tito organizátoři neměli žádné finanční zdroje ani politickou podporu, byla to iniciativa od zdola. Navzdory tomu nasbírali 141 tisíc podpisů po celé zemi. Neměli žádnou mediální pozornost ani podporu některé z politických stran, kterou by potřebovali k tomu, aby se o ně média začala zajímat. Podařilo se jim mobilizovat dobrovolníky, a než jste se nadáli, začalo se švýcarské referendum řešit po celém světě. Jeho cílem bylo, aby se součástí Ústavy stal dodatek, který bude zavazovat vládu, aby její politika směřovala k zavedení základního příjmu. Švýcarskou síť jsme založili už v roce 2002. A stále se rozrůstá, takže referendum bylo spojené i s BIEN.
Guy Stangding počas prednášky.
Fotozdroj: wikipedia.org
Byl jsem mezi řečníky, kteří mluvili na velké veřejné konferenci v Ženevě a Curychu o tom, jestli by měl být základní příjem zaveden. Zajímavé bylo, kolik dalších řečníků se na konferenci objevilo. Byli tam i dva plutokraté ze Silicon Valley, bývalý ministr práce Spojených států, investor fondů rizikového kapitálu z New Yorku nebo někteří prominentní filosofové a ekonomové. Tato debata se už stala součástí mainstreamu. Dostali jsme se na pódium, kde se najednou spousta ekonomů hlavního proudu vyslovovala pro myšlenku základního příjmu, ačkoli v minulosti byli silně proti.
Proč podle vás nebyl základní příjem schválen?
Došlo k jedné zásadní chybě. Dva lidé napsali knihu, která navrhovala základní příjem ve výši 2 500 švýcarských franků a vláda takový návrh okamžitě zavrhla jako nereálný. Hlavní představitelé kampaně za základní příjem často opakovali, že žádná konkrétní částka nebyla stanovena a že to bude ponecháno na rozhodnutí švýcarského parlamentu v závislosti na disponibilních zdrojích. Bohužel vláda a hlavní politické strany začaly lidem tvrdit, že těchto dva a půl tisíce franků je právě to, co aktivisté navrhují. To byla lež. Na konferenci v Curychu jsem zdůrazňoval, že iniciátoři zatím konkrétní výši nenavrhli a že takto postupovat nelze.
Nicméně už to, že se za takových okolností vyslovilo 23 procent lidí pro, je úspěch. V Ženevě jsme získali 35procentní podporu a v Curychu dokonce 54procentní. Týden po referendu byl zveřejněn průzkum veřejného mínění, který shledal, že přes dvě třetiny Švýcarů jsou přesvědčeny, že se jedná o „začátek debaty ohledně základního příjmu“. Dokonce mnoho z těch, kteří hlasovali proti, se vyjádřilo v tom smyslu, že by v budoucnu byli ochotni svou volbu ještě změnit.
Odvahu nám může dodávat fakt, že referendum vedlo ke světovému zájmu a k větší obeznámenosti s tématem základního příjmu. Boj pokračuje a pro příští referendum jsme vyšli posíleni. Předpovídal jsem, že tohle referendum nebude úspěšné, ale budu tuto iniciativu podporovat i dál, protože znění ústavního dodatku je nastaveno rozumně a citlivě.
Proč by nás měl zajímat nepodmíněný základní příjem a proč je důležitý pro prekariát a celou společnost?
Minulý rok jsem byl pozván do Silicon Valley, abych přednášel o prekariátu a základním příjmu. Představte si místnost s osazenstvem složeným z miliardářů a technologických nerdů, kteří mě vzali do své laboratoře, kde mi ukázali jednoho robota. Řekli mi, ať mu dám povel, že začne tancovat. Říkal jsem si, jak budu chytrý, když mu řeknu, ať předvede tai-či. A tenhle robot, který vypadal, jak postava z reklamy na Michelin, předvedl naprosto dokonalé tai-či. Pak se ten robot otočil, zvedl ruku a řekl: „Hodlám vzít práci prekariátu.“ Byl jsem ohromen, že jeho výslovnost byla naprosto přesná. Slovo prekariát vyslovil naprosto precizně. Tenhle příběh je ilustrativní v mnoha bodech.
Základní příjem se stane nezbytností, protože narůstání prekarizace znamená, že staré systémy redistribuce se hroutí. Nesnížíme nerovnost nebo nezabezpečenost pomocí mezd. Je mi líto, že jsem poslem špatných zpráv, ale mzdy nahoru nepůjdou. Buď se tedy smíříme s rostoucí nerovností, nebo musíme přijít s novým systémem redistribuce. Základní příjem může být cestou, jak sdílet rentu, která aktuálně směřuje k plutokracii. Pokud s tím někdo nesouhlasí, vždycky mě zajímá, s čím přijde, protože současný systém nefunguje.
Jedna praktická otázka, která zajímá asi každého: Jak by měl být základní příjem financován?
Způsobů je několik. Běžnou námitkou proti základnímu příjmu je právě to, že si jej nebudeme moci dovolit. Nicméně každá země využívá šest až sedm procent svého rozpočtu na dotace, které pokřivují trhy a které jdou především velkým korporacím, bohatým skupinám i jednotlivcům. Ty peníze nedostávají na to, aby něco vyráběli, jsou to prostě jenom dotace. Základní příjem by stále byl daleko méně. Měli bychom tedy tyto peníze použít raději na financování základního příjmu.
Zadruhé, vlády vynakládají obrovské množství prostředků na drahé sociální systémy. Ty dnes vůbec nemotivují k práci kvůli pasti chudoby. Ve většině zemí, například v Dánsku, to vychází tak, že pokud odcházíte ze systému sociálního zabezpečení do špatně placené práce, vaše příjmy se zvýší v průměru o čtrnáct procent, v Německu je to procent patnáct, v Británii kouzelných dvacet. Tuto past chudoby ale musíme překonat a jedinou cestou je směřovat k základnímu příjmu. To znamená, že můžeme vzít část současných sociálních výdajů a vynaložit je na to, abychom mohli financovat základní příjem.
Třetím a nejdůležitějším aspektem je to, že každá země by si měla zřídit kapitálové fondy a brát si část z nadhodnoty, z renty, od lidí, kteří vydělávají peníze díky vlastnictví majetku. Nejen co se týče nemovitostí, ale všech typů majetku a použít je na vytváření fondu. Dnes má takové fondy zhruba šedesát zemí, nicméně všechny kromě tří z nich jsou ve vlastnictví tamějších plutokratů. Jedním z takových výjimek je Aljaška, kde se stal guvernérem jeden z členů BIEN a začal od začátku vytvářet takový fond. To, co udělali, bylo jenom to, že vzali deset procent ze zisků ropného průmyslu a každý rok je vkládají do daného fondu. Ten využívají pro financování zelených projektů a část dávají každému občanovi jako základní příjem. Británie svoji těžbu ropy privatizovala a ztratila, nicméně v Norsku si těžbu ropy ponechali a z jejích zisků vytvořili kapitálový fond. Teoreticky je dnes každý Nor milionář. Takové fondy mohou existovat k financování základního příjmu. Podobný fond existuje i v Kanadě. Je to tedy jeden z modelů, jak zaplatit náklady občanského příjmu.
Znamená to, že ve výsledku tedy nemůžeme za všechny naše problémy vinit neoliberalismus, ale také selhání sociálních demokratů, protože jejich vnímání práce je zastaralé a nedokáže rozpoznat nástup a potřeby prekariátu?
Přesně! Teď jste udeřil hřebík na hlavičku. Víme, že neoliberálové jsou nepřátelé. To ale není zajímavé, skutečným problémem jsou sociální demokraté, protože jsou to právě oni, kdo stojí v cestě myšlení.
Setkáváme se také s kritikou nepodmíněného základního příjmu založenou na obavě, že bude demoralizovat společnost, že lidé zleniví atd. Jaká je vaše zkušenost a závěry z oblastí, ve kterých byl základní příjem zaveden?
Máme za sebou roky pilotních programů a experimentů. Před časem jsem se účastnil pilotního programu v Africe s fantastickými výsledky. Pak jsem dostal příležitost podílet se na trojici dalších takových experimentů v Indii. Když jsme začali věci dávat dohromady a získávat peníze na financování našeho projektu, Sonia Gándhíová, která patří mezi nejmocnější lidi v Indii, nám tvrdila, že jen plýtváme penězi, protože každý zleniví a bude peníze utrácet jenom za alkohol a cigarety, a že společnost se tím začne rozpadat. Přesto jsme ale projekt spustili a poskytovali jsme šesti tisícům lidí v indických komunitách garantovaný základní příjem – mužům, ženám i dětem – po dobu jednoho a půl roku. Bez jakýchkoliv podmínek, mohli si s těmito penězi dělat, co chtěli. Celý projekt jsme monitorovali a srovnávali s jinými komunitami, které k dispozici tento příjem neměly. Výsledky, které chceme shrnout v knize, byly ohromující. Sonia Gándhíová nás požádala o setkání a dva ministři se vyjádřili na naši podporu, jakmile viděli výsledky. Co se týče blahobytu, tak lidé se základním příjmem zlepšili svoje stravování, a to především děti. Zlepšil se jim zdravotní stav, stejně jako jejich výsledky ve škole.
A dále: navzdory tomu, co se obecně tvrdí, tito lidé pracovali více. Příjem v těchto komunitách se bez ohledu na základní příjem zvýšil a zmírnila se i příjmová nerovnost. Zlepšila se také aktivita lidí. Stalo se například to, že jedna z účastnic experimentu, která je invalidní, si byla konečně schopna opatřit nástroje pro výrobu oblečení a šije teď pro svoji vesnici. Ekonomická aktivita narostla, stejně jako energie a kooperativní aktivity.
Co je podle vás a analýz pilotních projektů tím motivem a hybatelem pro rozvoj?
Lidé získali více sebedůvěry, protože se cítili zabezpečení, odvážili se trochu riskovat, pracovat více a začali spolu víc komunikovat. Mělo to spoustu psychologických efektů, změnilo to úplně i způsob práce. Místo, aby dřeli, jen aby se nějak uživili, tak si počali vytvářet svoje vlastní prostředky a způsoby zaměstnání a obživy, které je více těší a jsou pro ně smysluplnější. Více lidí začalo obhospodařovat malé veřejné pozemky, kde si pěstují vlastní ovoce a zeleninu. To bychom měli obnovit, protože takové možnosti se stávají kvůli privatizaci stále obtížnější. Ve většině zemí je obrovská poptávka po přístupu k malým políčkům, na kterých si můžete pěstovat, co budete chtít. I já to dělám a mám to hrozně rád. Pěstuji třeba chřest. Minulý rok jsem také vyrobil svůj první olivový olej. A funguje to, teď si nemusím olivový olej vůbec kupovat.
Pokud máte k dispozici základní příjem, který vám zaplatí například jídlo, přestanete pracovat? Já určitě nepřestanu a vy také ne. Proč si myslíte, že by přestali pracovat ostatní? Pokud jedno, možná dvě procenta lidí jsou lenoši nebo nemohoucí, pak jsou patrně neproduktivní už dnes. Vláda vynakládá spoustu peněz na to, aby tyto lidi naháněla a různě perzekvovala, ale všichni chceme přece zlepšovat naše životy a věci okolo sebe. Je to urážka, myslet si, že všichni zlenivíme, ale hlavně je to nesmysl.
Pokud necháme stranou praktické otázky, pro vás osobně je základní příjem především nástrojem emancipace kvůli přesměrování pozornosti na opomíjené aspekty života, jako je například hodnota volného či osobního času, který je stále více infiltrován prací.
Ano. A rád podporuji myšlenku základního příjmu i z filosofických důvodů. Je to otázka sociální spravedlnosti. Všechny technické aspekty jsou důležité, ale na to hlavní poukázali Thomas Paine a G. D. H. Cole. Bohatství a příjem kohokoli z nás souvisí daleko více s tím, co vykonali naši předci, než s tím, co jsme vykonali my sami. Můžete tak snadno vidět, že základní příjem je umírněné opatření, které každému může náležet jako právo. Je to sociální dividenda, placená kolektivním bohatstvím, které vyprodukovali naši předci. Došel jsem k této myšlence, když jsem byl požádán, abych přednášel v Middlesbrough, což je průmyslové město na východě Anglie. Ve dvacátých letech 19. století to byla jenom vesnice. Pak ale objevili ložisko železné rudy. A během patnácti let se Middlesbrough stalo centrem průmyslové revoluce, centrem průmyslového kapitalismu. Most v San Francisku byl vybudován ze železa, které pochází z Middlesbrough. Přístavní most v Sydney stejně tak. Když se dnes projdete po Middlesbrough, vidíte jen prekariát a chudobu. V ulicích jsou lidé bez budoucnosti. Na jihu Anglie ale zase potkáte rentiéry, kteří žijí z bohatství, které bylo v Middlesbrough vytvořeno. To je zcela zásadní nespravedlnost. Bohatství vytvořili předkové dnešního prekariátu.
Základní příjem by lidem dodal pocit zabezpečení. Umožnil by jim větší kontrolu nad jejich časem, aby mohli činit lepší rozhodnutí ohledně práce a svých aktivit. Chci například trávit více času péčí o svoji matku, a ne jen nosit čaj svému šéfovi. Taková práce nemá větší hodnotu než starost o nemohoucího rodiče.
Taková opatření zároveň posílí demokracii, která je teď velmi slabá. Měli bychom udělat to, co udělal svého času Therakles v roce 450 před naším letopočtem. Řekl: „Abyste se mohli účastnit na demokratické správě polis jako občané, dám vám každému základní příjem.“ A tak se taky stalo.
Věc, která mě zajímá nejvíc, je emancipační hodnota základního příjmu, nikoli jeho hodnota ekonomická. Lidé mohou spořit a osvobodit se od svazující práce. Mohou nacházet cesty, jak spolupracovat se svými sousedy a utvářet své komunity.
Z angličtiny přeložil Martin Vrba
Text Slovu poskytol Tomáš Uhnák
Ďalšie články: TOMÁŠ UHNÁK
