Robert Fico prohrál druhé kolo prezidentských voleb. Jaké jsou důvody porážky podle známého politologa prof. Oskara Krejčího, který je se situací na Slovensku a ve straně Směr dobře obeznámen?
Jaké jsou pane profesore důvody porážky Roberta Fica?
Důvodů je hned několik. Obecně je v postsocialistických zemích cítit únava z liberální demokracie, především pak z činností politických stran a jejich představitelů. Andrej Kiska je pouze jeden článek z řetězu oligarchů, který se táhne z Ukrajiny přes Slovensko až do Česka. Oligarchů, kteří vstupují do politiky vybaveni takovým množstvím peněz, kterému tradiční strany nemohu legálně konkurovat. To se v době, kdy stranickou agitaci a propagandu nahradili mediální mágové z reklamních agentur, ukazuje za rozhodující. Pak nepotřebujete stranu, stačí vám družina a voliči, kteří jsou znechuceni stavem politiky.
V konkrétní rovině se projevil i specifický slovenský faktor: proti Robovi Ficovi se ve druhém volebním kole hrála simultánka jako svého času proti Vladimíru Mečiarovi: „Odpusťme si, co jsme si, teď tu máme společného protivníka“.
A pak jsou tu osobní problémy. Je to například méně razantní politika některých ministrů při obhajobě nižších a středních vrstev než v době první Ficovi vlády. Pak zde je rozladěnost části stranického aktivu z faktu, že by Fico opustil vedoucí post ve Směru a ve vládě. Nemluvě o premiérově únavě a o únavě veřejnosti i z úspěšného premiéra.
Bude následovat po vítězství Kisky formování „jeho“ politické strany, která by sehrála roli hegemona pravice? Nebo má větší šanci Radoslav Procházka?
Základním problémem Andreje Kisky je to, že není politik. Není jasné, k čemu se nechá strhnout každodenností a případnými problémy: nikdy jsme jej neviděli jednat v krizi, pod tlakem časové tísně, při neúplné informovanosti, při rozporných zájmech představovaných jako zjevené pravdy.
Bude-li chtít být znovu zvolen za prezidenta, neměl by stranu zakládat. Ztratil by tak značnou část své přitažlivosti.
To samozřejmě vytváří prostor pro Radoslava Procházku, který konečně v prvním kole volby za A. Kiskou zaostal minimálně. Více než dvacet procent podpory může skutečně přetavit do ne nevýznamné politické síly.
Jaký dopad budou mít celkově volby na KDH a SDKÚ?
Krize polistopadových pravicových stran na Slovensku i v Česku trvá. Ty liberální, SDKÚ a ODS, splnily svoji historickou roli. Ve stagnující ekonomice, kdy nelze privatizovat ani příliš uloupnout ze státního rozpočtu, nemohou nic své bývalé volební základně nabídnout.
Ty tradiční, křesťansky laděné, KDH a KDU-ČSL, trpí na nedostatek osobností. Proto je zde tolik prostoru pro oligarchy, kteří nabízí změnu, stabilitu, pocit možnosti omezení korupce, protože oni přece už krást nemusejí.
Stranický systém prožívá zlomové období. Uvidíme, jestli je to jen dočasná krize, nebo se rodí něco kvalitativně nového, kdy například strany nahradí oligarchy vlastněná média.
Co bude dál s Robertem Ficem? Se Směrem?
Rozhodnutí je především na něm. Očekávám, že se otřepe a zavelí k vítězství ve volbách do Evropského parlamentu. A vyhraje!
Stanislav Kliment
Ilustrační snímek Oskara Krejčího je z akce slovenského institutu ASA – analýzy, strategie, alternativy.
(Vyšlo na: vasevec.parlamentnilisty.cz 1. 4. 2014)
