„Vypadá to, že máme problém,“ řekl zrzavý Chrudoš, když se usadili u svého stolu v Luccafé.
„A jakej?“ zeptal se plešatý Leoš. „Dyť se nám všechno daří, ne?“
„To jistě. Jenže náš novej prezident si vyjel do Kyjeva a to mě naplňuje nemalejma obavama.“„Ale proč?“ zeptal se pro změnu bělovlasý Drahoš. „Dyť jel vlakem a vlaky jsou na Ukrajině i za války poměrně bezpečný.“
„V tom máš jistě pravdu. Ale s kým tam jel? A v jednom kupé!“
„No se slovenskou prezidentkou. A co má bejt? Ta mu neublíží!“
„Jen aby,“ nenechal se Chrudoš jen tak uchlácholit. „Teď jde o to, jestli vona po něm náhodou nejede. V Praze byla při volbách dřív, než byl zvolenej, von sám jel na svou první zahraniční cestu na Slovensko a teď jedou spolu na Ukrajinu! To vám není ani trochu divný?“
Foto: Michal Majtán
„Co by na tom mělo bejt divnýho?“ oponoval mu Leoš. „Mně to naopak přijde docela chytrý. Ve vlaku maj spoustu času na rozhovor mezi čtyřma očima a ukrajinskýmu prezidentovi, kterej teď musí bejt děsně vytíženej přípravou ukrajinský ofenzívy, tak ušetřej čas, protože s ním budou jednat společně.“
„No jo, no. Ale jen aby se nám ty dva nezblížili až moc. Vona je prej ta Čaputová momentálně bez partnera. Aby nám nakonec nechtěla Pavla rozvíst! To by byl pěknej mazec!“
„Jakej mazec? Naopak! Kdyby se ty dva vzali, mohli by dát časem dohromady personální unii a my bysme se mohli se Slovákama zase spojit.“
„A co naše současná první dáma?“ vmísil se do diskuse zneklidněný Drahoš. „Vy si myslíte, že by to vzdala jen tak bez boje?“
„Musela by!“ prohlásil Chrudoš pevně. „Dyť vona byla svýho času taky v armádě. Ta dobře ví, že o rozkazech vyšších šarží se prostě nediskutuje. Ale mělo by to i svý přednosti. Zas bysme jednou v něčem získali světovej primát. Na přechodnou dobu by se stala naší první dámou hlava jinýho státu. A náš pan prezident by se stal na Slovensku prvním pánem. No řekněte sami, kdo něco takovýho má?!“
