Co skrývají o návštěvě Tchaj-wanu

Největší hrozbu světové bezpečnosti představují podle vás nekvalifikované politické elity, které odmítají „přijmout zákonnost změn, jež probíhají“, řekl jste v minulém rozhovoru. Vidíte v tomto směru nějaké změny, ať už k lepšímu, nebo horšímu?

Obávám se, že změny k lepšímu může přinést až výměna generací, a to nejen pokud jde o nejvyšší představitele většiny západních států, ale i v takzvané strategické vrstvě výkonného aparátu, kde se připravují analýzy a stanoviska k jednotlivým problémům. Není tolik nebezpečné, když ke zlomu dojde v důsledku zřejmého selhání elit – největší nebezpečí se skrývá v pomalém, málo viditelném selhávání, tedy v postupném zahnívaní, které následně znemožní obrození. Zatím je pohled na úroveň některých eurokomisařů/eurokomisařek a českých ministrů/ministryň vskutku depresivní…

Předsedkyně Poslanecké sněmovny ČR Markéta Pekarová Adamová
dostává medaili tchajwanského parlamentu. Foto: Repro Twitter

Více než polovina ruského zahraničního obchodu se uskutečňuje v národních měnách, tedy mimo dolar a euro. Čína a Rusko by mohly prohloubit měnovou spolupráci. Myslíte si, že bude dál pokračovat orientace Ruska na východ a jih?

Rusko nemá jinou volbu. Západ se před ním uzavírá od války v Jugoslávii a zdá se, že si Moskva zvykla na tuto situaci. Ostatně, není to poprvé v dějinách. Druhým důvodem prioritní orientace na východ a na jih je fakt, že v tomto zeměpisném směru lze nalézt užitečné partnery, solventní kupce – a že se východ a jih mění na mimořádně významné inovační ohnisko. Čínské výdaje na výzkum a vývoj činily loni 456 miliard dolarů. Podle Světové organizace duševního vlastnictví bylo v minulém roce nejvíce patentů přihlášeno v Číně, tedy víc než v USA či Japonsku; pokud jde o patenty podané jednotlivými firmami, i nadále daleko nejvíce úspěchů dosáhla společnost Huawei. Podle společnosti Bloomberg NEF, sídlící v Londýně, Čína vloni vydala na obnovitelné energie 546 miliard dolarů, Evropská unie 180 miliard a USA 141 miliard dolarů. V minulém roce bylo v Číně uvedeno do provozu více než čtyři tisíce kilometrů nových železničních drah, z toho více než dva tisíce kilometrů vysokorychlostních tratí. A tak by bylo možné pokračovat ještě dlouho.

Novými moderními zbraněmi a zpravodajskými prostředky disponují obě strany. Rusko má vlastní, Ukrajina díky dodávkám ze Západu. Znemožňují překvapivé velké průlomy fronty. Zatím to vypadá, že Rusko využívá svoji převahu k tlaku po celé linii bojů a hledá slabší místo. Co si o nastavené strategii myslíte vy?

Více než dodávky zbraní na Ukrajinu průběh války ovlivnily a ovlivňují zpravodajské informace, které Západ, tedy především USA, dodávají ukrajinské armádě. Právě ty umožnily přeměnu bojů na zákopovou válku, kde dělostřelectvo znamená – alespoň zatím – víc než dodávané tanky či letadla. Pokud jde o další výdoj, Rusko má velké rezervy a není jasné, zda čeká na okno, které se otevře pro směr hlavního úderu, nebo usiluje o vyčerpání Ukrajiny.

Rusko minulý víkend oznámilo, že po dohodě s Běloruskem rozmístí na jeho území taktické jaderné zbraně. Váš komentář? O čem to svědčí?

Je to velmi špatná zpráva. Zvýšily se válečné sázky. Ukrajině chybí kvalifikovaní vojáci, objevují se návrhy vyslat „dobrovolníky“ ze zemí NATO. Rusko si jistě ponechává konvenční rezervy na případnou přímou konfrontaci se Severoatlantickou aliancí, jaderné zbraně by mohly část z nich nahradit. Nemluvě o tom, že po přijetí Finska do NATO jistě dojde k redislokaci části ruských ozbrojených sil.

Řeči o tom, že nás ruské jaderné zbraně v Bělorusku neohrožují, jsou nebezpečným nesmyslem. Není vůbec jasné, kam z Běloruska poletí – nemusí to přece být jen na Ukrajinu! Kolik jich bude, jaká bude explozivní síla nálože, jakým směrem půjde po výbuchu vítr…

Ministryni obrany Janě Černochové by nevadilo, kdyby konec bojů na Ukrajině zprostředkovala Čína. Za klíčové považuje, aby konflikt skončil co nejdříve, řekla ministryně v nedělních Otázkách Václava Moravce. Váš názor?

Paní ministryně touto tezí překvapila. Obdobný názor sdílím i já. Čína si udržuje postavení, které umožňuje vyjednávat se všemi stranami konfliktu. Což je pozice, kterou Česko ztratilo dávno. A vzdaluje se jí čím dál víc. Pro doplnění: minulý týden byl v Číně španělský premiér, teď se na třídenní návštěvu Říše středu vydal francouzský prezident a chystá se tam předsedkyně Evropské komise. Ovšem nechápu, proč cestují tak daleko, vždyť nejlépe všechno o Ukrajině vědí v České televizi.

Mediální ozvěny návštěvy čínského vůdce Si Ťin-pchinga v Moskvě ještě neodezněly. Komentáře z velké většiny spadají do dvou kategorií: Podle jedné Rusko definitivně upadlo do vazalské závislosti na Číně. Podle druhé na východě vzniklo silné strategické protizápadní spojenectví. Realita je jako obvykle výrazně složitější, že?

Bylo to jednání partnerů, kteří si vzájemně kryjí záda. Žádná asymetrická hierarchie v tom není. Svět v podobě, jakou jsme znali po ukončení studené války, se štěpí – vznikají dva odlišné paralelní světy, jeden s jádrem v USA, kolem kterých se jako soustředné kruhy seskupily nejdříve ostatní anglosaské státy, další okruh obsadily ty velké jako Německo a Francie, vnější okruh byl zaplněn těmi doplňujícími. Souběžně se formuje jiný svět, který nezná hierarchii vojenských aliancí typu NATO a byrokratické instituce, jaké vládnou v Evropské unii. Je to fungující a stále se rozrůstající společenství zemí s podobnými zájmy, které rozumí požadavkům svých partnerů. Sem patří Čína, Indie, Rusko, Pákistán, ale i Írán, Saúdská Arábie… Na tento svět nelze uplatňovat kritéria, jež se formovala v dobách koloniální nadvlády Západu a která předpokládají existenci hegemona.
Rusko a Čína nevytvářejí vojenský pakt. Jsou to vztahy nového typu. Podstatně významnější než v médiích diskutované dodávky munice jeví se dohody o obchodě v národních měnách a o užívání čínské měny i v obchodě s třetími zeměmi.

Putin prý úplně nedostal po této schůzce to, co očekával, je to pravda?

Nikdo z přemoudřelých komentátorů neví, čeho dosáhl Putin a čeho Si Ťin-pching, na čem se dohodli v rozhovoru mezi čtyřma očima, který trval více než čtyři hodiny. Všechno ostatní, tedy závěrečné společné prohlášení a dalších jedenáct dohod – ale i přátelské oslovení a píseň hraná na počest čínského prezidenta při odletu z Moskvy – bylo připraveno předem. Když dnes ukrajinský prezident do éteru říká, že zve čínského prezidenta na návštěvu Kyjeva, je to čisté PR, propaganda. Takto složitá jednání se připravují v utajení, aby se vyjednávači nedostali pod zbytečný vnější tlak. Diplomacie, ta skutečně významná v době krize, to nejsou gesta a sankce, to je umění vyjednávat. 

Trochu odbočím k „divadelnické diplomacii“. Obdobně jako pozvání z Kyjeva také návštěva předsedkyně české Poslanecké sněmovny na Tchaj-wanu neměla sama o sobě žádný geopolitický význam; byla vypočítaná na domácí PR a vnější propagandu Tchaj-peje. Sama o sobě byla vytržena z kontextu dějin i reálné politiky. Paní předsedkyně přednášela svůj „historický“ projev pod obrazem Sunjatsena, což byl otec republikánské revoluce v Číně.

Kdyby někdo v české delegaci měl historické povědomí, jistě by ji varoval, že Sunjatsen byl velkým přítelem Sovětského svazu a v době, kdy budoval Kuomintang, komunistická strana byla jeho kolektivním členem. Až po smrti Sunjatsena to byl Čankajšek, k jehož odkazu se v Tchaj-peji vládnoucí Demokratická progresivní strana usilující o demokratický image stále méně hlásí, přivodil rozkol s komunisty. Mimochodem: Vdova po Sunjatsenovi po zmíněném rozkolu spoluvytvářela levicové křídlo Kuomintangu a přidala se k Mao Ce-tungovi; na sklonku svého života pak byla čestnou prezidentkou Čínské lidové republiky. Dlužno dodat, že přibližně v době, kdy delegace z Česka zpochybňovala na Tchaj-wanu politiku jedné Číny, Ma Ying-jeou, bývalý předseda Kuomintangu a prezident Tchaj-wanu, kladl květiny k hrobce Sunjatsena v Nankingu, tedy v Čínské lidové republice. Není obtížné si představit, kdo se dnes snaží stůj co stůj zabránit sblížení krajanů z pevninské a ostrovní Číny, ve službách koho létají parlamentní delegace z Česka na Tchaj-wan.

Chcete říci, že návštěva paní Markéty Pekarové Adamové na Tchaj-wanu byla zcela bezvýznamná?

Sama o sobě si nezaslouží žádný komentář. Jenže v Bruselu se zrovna chystá směrnice, podle které by měla celá Evropská unie reagovat kolektivními sankcemi na případnou negativní reakci Pekingu na protičínská gesta některých státníků. Když například příště Litva povýší zastoupení Tchaj-wanu a Čína jako odpověď omezí s Litvou obchodní styky, měly by následovat sankce celé Evropské unie. Unie by se tak stala rukojmím politiků, jako jsou představitelé českého Parlamentu, či nějakých jiných politických extremistů. Pak by i velikášská gesta či soukromé PR dostaly geopolitický význam.

Čína a Rusko vytvářejí tandem podobný spojenectví Ameriky s Británií. A varování pro Západ: Pokud by se misky vah konfliktu na Ukrajině převažovaly jasně ve prospěch Západu, Čína by ve své „příznivé neutralitě“ přitvrdila, píše bývalý premiér a předseda ČSSD Jiří Paroubek. Co si o tom myslíte?

Zájmy USA a Velké Británie jsou odlišné, jako je odlišný jejich potenciál a geografická poloha. Co je spojuje, je představa anglosaské nadřízenosti a britské iluze o vlastním významu – což automaticky nadřazuje Washington nad Londýn. Čína a Rusko mají podmínky pro rovnoprávnou spolupráci i v situaci, kdy ekonomika Číny je mohutnější – předurčuje je k tomu zeměpisná poloha, možnost doplňovat se, tlak Západu… Samozřejmě i to se dá pokazit. To, že Čínu a Rusko zakomplexovaný tlak Západu sbližuje – v tom má Jiří Paroubek nesporně pravdu. Na Západě prožíváme období geopolitické slepoty.

Jak správně a bez ideologické předpojatosti rozumět návštěvě čínského prezidenta v Moskvě?

Alternativou pro upadající hegemonii USA a pro vznik oddělených paralelních světů může být multipolární uspořádání, v němž velmoci spolupracují, chápou své bezpečnostní zájmy i potřebu rozvoje všech zemí světa. Otázkou je, zda svět, v němž bude Čína nejsilnější ekonomikou, může být takovým světem sdílených výhod pokroku. Nebude usilovat Čína o hegemonii, jak to dělal Západ během kolonizace a USA po druhé světové válce? Na tyto otázky neexistuje jednoznačná odpověď.

Pravdou ale je, že čínská tradice je introvertní, směřuje k soběstačnosti. Konfuciánství, taoismus, ale ani legismus nebyly koncepcemi na vývoz – čímž se liší od křesťanského a islámského mesianismu. Navíc v Pekingu dnes názorně vidí, že žádný stát – ani tak mocná země, jakou jsou Spojené státy – nemůže svévolně diktovat pravidla celému světu. Že místo pravidel nejsilnějšího je třeba ctít mezinárodní právo, které je dítětem diplomatických dohod. Pořád ještě je tu určitá naděje.

(Rozhovor vyšiel na ParlamentníListy.cz 5. apríla 2023)

(Celkovo 555 pozretí, 1 dnes)

Ďalšie články:

Facebook
Telegram
Twitter
Email

Pridaj komentár

Vaša e-mailová adresa nebude zverejnená. Vyžadované polia sú označené *

Účet Klubu Nového slova – IBAN: SK8211000000002624852008
variabilný symbol pre Slovo 52525

Týždenný newsletter