Role USA coby mediátora je zcela nereálná a stát, který pouze vyváží destabilitu a jehož historie, přítomnost i budoucnost spočívá ve válčení, ten bude zanedlouho celosvětově odmítnut a v lepším případě ignorován, spíše však ostrakizován, uvedl pro iportaL24.cz bezpečnostní analytik Jan Schneider. Popsal také, jak by Češi zareagovali na znovuzavedení všeobecné branné povinnosti, připoměl vzrůstající geopolitickou roli Číny a upozornil na neefektivitu dodávek zbraní na Ukrajinu. Za iportaL24.cz se ptal Martin Kalous.
Nelze nezačít než tím, jak vnímáte současný konflikt na Ukrajině. Zprávy jsou z něj pochopitelně často tendenční, ale kudy myslíte, že se momentálně ubírá?
Dovolím si být hned zkraje trochu kontroverzní. Já situaci na Ukrajině nevnímám, ale posuzuji, zkouším ji poměřovat z hlediska historického a srovnávat s podobnými událostmi nedávno minulými, jejichž aktéry byly především Spojené státy. Nicméně cenzoři a cenzorky, politruci i politručky a další protagonisté hybridní války nás chtějí vehnat do časové krize, abychom informace nestihli zpracovat, ale pouze je bez jakéhokoliv zpracování čistě jen vnímali, tedy bez přemýšlení přijímali – proto nás zavalují propagandistickou masáží, složenou z pečlivě vybraných jednostranných zpráv, namíchaných s desinformacemi a fejky, prokládaných vyslovenou lží.
Podle až komicky jednostranného charakteru této desinformační šlichty (jaké špatné jídlo dostávají ruští vojáci, jakými úzkostnými stavy ruští vojáci trpí, jak musejí ruští vojáci poslouchat, jaké chyby dělá ruské velení, jak osaměle se cítí Putin, kolik rakoviny ho rozežírá, kolik oponentů mu jde po krku) lze usuzovat, že věcných argumentů příliš mnoho nemají. Mám takový pocit, že se tato mediální propaganda charakterem blíží té nacistické, ohledně Stalingradu, podle níž vítězství bylo vlastně již dosaženo, jen plné vítězství se jaksi oddalovalo, pak ještě trochu – až se oddálilo zcela. Dovolím si tedy dedukovat z podobného charakteru propagandy, že se i ve skutečnosti asi děje něco podobného.
Ostatně analýzy skutečných odborníků, Scotta Rittera, Douglase MacGregora – nebo u nás generála Petra Pelze nebo Jaroslava Štefce a dalších, opatrně – avšak podloženě – dávají zhruba tentýž obraz.
Mnozí politologové říkají, že v celém konfliktu jde vlastně o přerod mezi unipolárním a multipolárním světem, souhlasíte s tím?
Zhruba ano, ale s tím rozdílem, že ten domněle unipolární svět nikdy nebyl zcela unipolárním, a to ani z úradku božího, kterého se ti samozvaní unipolaristé tak domýšlivě dovolávali, ani z namyšlené síly hegemona, který má sice silné žvýkací svaly, to je ale asi tak všechno. Jeho závislost na celém světě, kam deponoval produkci mnoha »špinavých« nebo drahých výrobků, ve výsledku znamená, že je to obr na hliněných nohách, a ještě dost hloupý.
Celé to prozření bude velkým šokem, a já doufám, že vnitřní krize oslabí samozvaného světového hegemona dříve, než nadělá velké škody. Historickým mementem je znalci připomínaná Thúkydidova past, kdy hegemon se na sklonku svých dnů snaží zoufalým útokem zvrátit běh věcí. Situace je o to komplikovanější, že hegemonovi hrozí občanská válka, tak je vnitropolitické napětí velké.
V této souvislosti je dobře možné varianty vývoje domýšlet, včetně případného rozpadu Spojených států. Vyvstane podobně děsivá otázka, jakou mnozí naivkové opomíjeli, když si počátkem devadesátých let přáli totální rozpad Sovětského svazu. Ptával jsem se, zda přemýšleli o tom, co by se v případě rozpadu jaderné velmoci stalo s jejím (sovětským, resp. nyní americkým) jaderným arzenálem?
Z pohledu geopolitické bezpečnosti vstoupila do hry poprvé také Čína, která se za normálních okolností do záležitostí jiných států nevměšuje. Snaží se tímto podle vás posunout do role mediátora a myslíte, že by mohla uspět?
Roli Číny nelze přecenit, pouze podcenit. Český národ je kulturní, protože jeho písemné dějiny jsou tisícileté. Čínské však několikráte delší, a na rozdíl od našeho devastovaného školství, orientovaného na požitek, úlevy a adrenalin, čínská tradice je neustále studována a je inspirací, nikoliv dogmatickým vzorem, pro řešení současných otázek.
Proto jsem přesvědčen, že Čína bude úspěšně moderovat globální napětí do přijatelnější míry, což jí zcela přirozeně zvýší autoritu skutečně celosvětově. Význam sdružení BRICS bude vzrůstat a zájemců o členství bude přibývat.
Z euroatlantické civilizace se postupně stane skanzen, kam se budou jezdit studenti dívat – jako kdysi na Indiány, jak loví bizony – na kdysi hrdé Evropany a Američany, jak ve vleku vojensko-farmaceuticko-ropných komplexů stále klopotně a čím dál usilovněji bojují tu s komunismem, tu s uhlíkovou stopou, tu s genderovými problémy, tu s politickou korektností, až jsou z té vlastní důležitosti celí zpovykaní. A poučení studenti se budou rádi vracet do stále vzdělanějších zemí kdysi »třetího světa«, které se budou zabývat skutečně důležitými otázkami lidské existence.
Co případná role USA v roli mediátora? Nemají to Spojené státy ztížené tím, že se otevřeně mluví o jejich zapojení do sabotáže plynovodů Nord Stream, přičemž naprosto zásadním způsobem finančně i materiálně podporují provládní ukrajinské jednotky?
Role USA coby mediátora je zcela nereálná. Stát, který – slovy významného geoanalytika George Friedmana – pouze vyváží destabilitu, jehož historie, přítomnost i budoucnost spočívá ve válčení, ten bude zanedlouho celosvětově odmítnut a v lepším případě ignorován, spíše však ostrakizován.
Po dlouhém tlaku byly nakonec schváleny dodávky tanků na Ukrajinu, zejména těch německých. Myslíte, že mohou zvrátit situaci na bojišti?
Na bojišti situaci zvrátit nemohou, ale v zemích původu ano. Snad jsou Němci ještě gramotní – mohli by si ku svému poučení přečíst něco o historii tažení na Východ (Drang nach Osten), takže by jim mohlo přijít docela stupidní, koledovat si zase znovu o výprask.
Krom toho, zcela prakticky – Západ si vyprazdňuje sklady, takže výzbroj, která proudí na Ukrajinu, je složená z tolika druhů, že se jakákoliv logistická podpora tolika druhů zbraní stává zcela nemožnou. Efektivita této »vojenské pomoci« je malá a krátkodobá – zato však její cena je vysoká.
Pointa je podle mého mínění v tom, že Západ to všechno bude chtít od Ukrajiny zaplatit. Není to totiž tak dlouho, co Rusko a Velká Británie splatily Spojeným státům dluhy za válečnou pomoc v druhé světové válce! A čím to bude platit Ukrajina? No pochopitelně přírodním bohatstvím!
Spojené státy tímto způsobem ovládly po první světové válce (Dowesovým a Youngovým plánem) Německo, po druhé světové válce (Marshallovým plánem) značnou část Evropy, a různými dalšími metodami se dostávaly dále na východ. Na Ukrajinu již mají připravený další plán, jen nevím, jak se bude jmenovat. Bude se však lišit jen tím, kolikátým průklepem téhož konceptu bude.
Pokud ale nepomohou tanky, mluví se už otevřeně i o stíhačkách, mají ale západní stroje na Ukrajině vhodné zázemí, ať už jde o servis či vůbec vhodné vzletové plochy?
Myslím, že se stíhačkami to bude podobné. Ukrajincům nebudou k ničemu, ale připíšou jim jejich cenu na futra.
Bude to podobně geniální zločin, jako udělaly farmaceutické firmy, jimž se EU zavázala zaplatit likvidaci expirovaných vakcín, které objednala, ale neodebrala, protože zčásti ještě nebyly ani vyrobeny. Harry Jelínek se může jít klouzat.
Když to vezmeme do extrémů, maďarský premiér nedávno varoval před vysláním pozemních jednotek ze zemí EU, je podle vás i tato varianta na stole a co by to znamenalo?
Pozemní jednotky ze zemí EU na Ukrajině již jsou, ale formálně se tváří, jako že to jsou žoldáci na výletě za dobrodružstvím. Myslím, že žádný stát jako takový neudělá tu hloupost, aby tam poslal řadovou armádu. I když takoví šílení zastánci tohoto nápadu tu jsou, a já si myslím, že Lipavského-Černochové-Kolářova brigáda by tam mohla jet a zabojovat když ničím, tak svým luzným zjevem. Myslím, že ani ruští vojáci nejsou cvičeni střílet při záchvatu smíchu.
Na znovuzavedení branné povinnosti je nejspíš pozdě, nenápadně se ale občas vynořují informace o tom, jak by probíhala případná mobilizace. Jak myslíte, že by na to zareagovali Češi?
Zareagovali by asi nohama. Zřejmě by se po světě potulovalo ještě více války schopných jedinců, kteří by si cílovou zemi pobytu vybírali podle toho, jestli má nebo nemá s jejich mateřskou zemí smlouvu o vydávání uprchlých branců a odvedenců a vojáků a dezertérů.
V současné době se až s udivující lehkostí mluví o jaderné válce a i když by se nejspíš jednalo nevyhnutelně o konec světa, přesto se nabízí otázka – jak je na tom Česká republika v oblasti CO? Máme ještě dostatek provozuschopných krytů? A co třeba schopnosti a vybavenost IZS?
Již po mnoho generací se opakuje situace, kdy generálové pouští na obyvatele hrůzu z nepřítele, a když není skutečný, tak ho vyfantazírují, a vystrašený parlament již pěkně přisype do příslušné rozpočtové kapitoly. Politici to taky mají rádi, protože vystrašenému obyvatelstvu se mnohem snadněji vládne, čehož ruče zneužívají.
Jenže vojáci přece jen nějaké zkušenosti z krvavých konfliktů už získali a tak mají v sobě už jakési meze – což neplatí o politicích, kteří jsou valnou většinou (čest výjimkám!) nezkušení, hloupí a naprosto zpovykaní. Někteří dokonce nosí příruční tančíky. Jiní se dávají fotit v přilbičkách a ochranných vestách, v nichž vypadají jak Želvy Ninja. A tak mají snahu přehánět a dostávají svět na okraj zkázy.
Pak nastává zase chvíle generálů, kteří těm deviantům musejí vysvětlit, že vůbec nevědí, o čem mluví, co to je, ta válka. No, a když jim k tomu vysvětlí, že by vlastně neměli, kde se schovat, a jak se ochránit, tak to snad dojde tak důležitému počtu poslanců, že celou tu hrůzu zastaví.
A zásadní otázka na závěr, je vlastně v protiatomových krytech možnost přístupu na internet, aby i zde lidé mohli sdílet své zážitky?
Ano, to je velmi dobrá pointa. Nefungovaly by sociální sítě, a ti politici by mohli být v mžiku zapomenuti, což by se s největší pravděpodobností i stalo – což je možná pro ně větší hrůza a pádnější argument, než konec světa.
(Text rozhovoru poskytol Slovu Jan Schneider)
