Projev brigádního generála Bundeswehru Ericha Vada, který v letech 2006 až 2013 pracoval jako vojenský poradce kancléřky Angely Merkelové, na protiválečné demonstraci 25. februára 2023 v Berlíně.
„Je důležité, že se tu dnes sešlo tolik lidí, aby demonstrovali za ukončení strašné války na Ukrajině, za konec válečnické rétoriky v Německu, za vystoupení ze spirály násilí, eskalace a militarizace, za ukončení války, která se ocitla na mrtvém bodě, a za brzký začátek vyjednávání.
Při všech názorových rozdílech je tu společný cíl: brzy znovu nastolit mír na Ukrajině. Je naivní myslet si, že lze vojensky porazit Rusko bez použití jaderných zbraní. Je naivní myslet si, že jedině dodávkami zbraní lze dojít k míru. A je naivní myslet si, že dodávkami zbraní můžeme změnit situaci na bojišti.
Už padlo mnohem více než 200 000 vojáků. O život přišlo více než 50 000 civilistů. 8 milionů Ukrajinců je na útěku. Ruskem vyvolaná válka se po roce stala válkou opotřebovávací. Vzpomeňme na Verdun roku 1916. Tehdy bylo názorně předvedeno, co znamená opotřebovávací válka. Tehdy nesmyslně a zbytečně zemřelo milion mladých Francouzů a Němců, doslova za nic. Opotřebovávací válka znamená, že už není žádné rozumné vojenské řešení. To říká i velitel amerického generálního štábu Mark Milley a tento názor sdílí i americká renomovaná společnost Rand Corporation.
Západ ale nadále nesmyslně trvá na dodávání zbraní k zbytečnému umírání. Dnes dodáváme tanky, zítra bojové vrtulníky, letadla a rakety. Mnozí politici na tom hlasitě trvají, aniž by zvážili, že by to znamenalo rozšíření války na území Ruska. To vše se děje, aniž bychom věděli, čeho chceme těmito dodávkami zbraní dosáhnout.
Jde o to, porazit Rusko, jak mnozí prohlašují? Jde o znovudobytí Krymu a Donbasu? Jde o to, stabilizovat Ukrajinu a zlepšit tak její vyhlídky pro vyjednávání? Jedno je jasné – už měsíce dodáváme zbraně a nic jiného nás zjevně nenapadá. Nemáme žádnou reálnou strategii, žádné politické řešení, žádný koncept. Přísně vzato je to jen čistá militarizace, protože nespojujeme vojenskou podporu s žádným realistickým politickým cílem. S pohledem na celkovou situaci musí být jasně řečeno, že dodávkami zbraní nepomůžeme Ukrajině vyhrát válku. Nemůžeme zvrátit patovou vojenskou situaci. Ta nemůže být vyřešena pouze vojenskými prostředky.
Máme na východě poziční válku a ničení ukrajinské infrastruktury Ruskem. Rusko má v možnostech eskalace bohužel navrch, počínaje mobilizací a použitím jaderných zbraní konče. To je existenciální nebezpečí nejen pro Ukrajinu, ale pro nás všechny. Neměli bychom je podceňovat. Nechci šířit strach, ale ani to zlehčovat, jako mnozí, kteří říkají, že jaderná velmoc nesáhne k těmto zbraním, když nemá úspěch v konvenční válce. Prý to neudělali ani Američané ve Vietnamu či Afghánistánu. Tato přirovnání ale silně pokulhávají, protože černomořská oblast má pro Rusko stejný strategický význam jako Karibik pro USA či Jihočínské moře pro Čínu. Rusko nemůže jen tak jít domů, jako Západ v Afghánistánu, Iráku, Sýrii či Libyi.
Je to stejné jako v Kubánské krizi roku 1962. Pro Spojené státy bylo tehdy nemyslitelné, připustit rozšíření ruského vlivu v Karibiku. A stejně jako tehdy i dnes se dostaneme z patové situace pouze promyšleným politickým jednáním a kompromisy. Rusko zůstane i po válce důležitým mocenským faktorem a bez Ruska nebude v Evropě možné žádné trvalé mírové řešení, protože Rusko z mapy světa nezmizí. Navzdory všem rozporům nemůže přinést chrastění zbraněmi nic pozitivního bez chytrého a promyšleného politického jednání. Proto musí politika hledat jiné řešení. Abychom neohrozili svět, je třeba diplomatického jednání, méně válečné rétoriky a na odiv stavěných postojů.
Jednání je nyní jediná možnost, jak dospět k řešení. Pokud budeme pokračovat jako dosud, bude to znamenat další plýtvání lidskými životy. Většina Němců je jasně proti dodávkám zbraní a pro vyjednávání. To se musí odrazit i na politické úrovni, protože politici jsou koneckonců zástupci lidu. Dodávky zbraní a vojenská pomoc musí být vždy vázány na snahu o politické řešení. V naší ústavě máme přece požadavek na hledání mírového řešení ve všech konfliktech.
Dlouhá válka na Ukrajině není ani v ukrajinském ani v evropském zájmu. Zahraniční politika orientovaná na řešení problémů potřebuje tedy jiné vyvažování hledisek. Musí se vrátit ke své hlavní úloze – diplomacii, vyvažování zájmů, porozumění a zvládání konfliktů.
Pomáháme Ukrajině a jsme za ni spoluzodpovědní. Ale musíme také mít možnost spolurozhodovat. Proto je důležité, abychom spolu mluvili na všech úrovních. Německá a francouzská vláda musí konečně vyvinout iniciativu vedoucí k příměří a následnému vyjednávání.
Kde stojí Evropa? Válka na Ukrajině je přece autentickým evropským tématem! Jak to, že s mírovou iniciativou přichází Brazílie a Čína, ale ne Evropská unie? Po Ukrajině je přece celá Evropa možným bitevním polem a válečným jevištěm eventuální velké války! Proto mi chybí schopnost Evropy utvářet dění. Německo a Evropa už nemohou chtít nadále být pouze objektem a míčem, kterým se hraje v zástupné válce s Ruskem a který může být rozšířen i na Čínu. Evropa se musí konečně stát hráčem, zastupujícím své vlastní zájmy. Kromě konferencí, omezujících se na jednání o dodávkách zbraní, musíme mít i jednání na strategické úrovni, za účasti všech důležitých zemí tohoto světa. Potřebujeme politicky prodiskutovaný plán, který nám umožní vyjít z této války.
Ústřední politická perspektiva musí být o tom, jak ukončit válku a dosáhnout realistických cílů.“
Mackovy glosy Parlamentní.Listy.cz 28.2.2023
Gabriela Rothmayerová: Čítala som u Miroslava Macka (bývalý podpredseda ODS, kolega poslanec vo FZ ČSFR), ale zdieľam od Milana Daniela na FB (bývalý disident, Petr Uhl mi pri podpise rezolúcie Zjednotení za mier kládol na srdce, aby som ho oslovila, veľmi si ho vážil a nielen za to, že spolu sedeli ako politickí väzni, ale za jeho celoživotný postoj k otázkam dôstojnosti človeka). My, pacifisti, sa nesmieme zľaknúť, že si nepriateľ neželá naše postoje, sú to jeho strachy.
