Naše společnost je rozdělená, blíží se prezidentské volby a jejich kandidáti se zaklínají svou nezlomnou vůli rozdělenou společnost sjednotit. Tak fajn, dobrý záměr. Ale jak to chtějí dokázat? Příznivci vládní politiky nazývají své odpůrce populisty, dezoláty či proruskými trolly a šváby. Příznivci opozice své protivníky také nešetří – označují je za protofašisty, renegáty nebo proamerické trotly a štěnice. A někde mezi oběma znepřátelenými tábory se pohybují lidé, kteří nefandí ani jedněm ani druhým a znechuceně sledují nejen jejich hru plnou faulů, ale také mizerné výkony samozvaných rozhodčích v médiích, kteří jejich zápas falešně pískají a rozdávají žluté nebo červené karty těm, ze kterých jim nic nekouká. Jenže už i tomu věnují čím dál naštvanější diváci pramalou pozornost, protože je plně zaměstnávají starosti o to, čím zatopit a co dát do hrnce.
A k těm patřím i já, celoživotní levičák. V mládí progresivní, za normalizace liberální a teď, ve staří, až nečekaně konzervativní. Ale bojím se, že my to odneseme nejvíc. Ostatně jako vždycky.
(Status na FB 22. novembra 2022, titulok Slovo)
