Když někdo v mé blízkosti mluví o tom, že by někdo měl někam jít pracovat, aby „viděl”, obvykle to buď přejdu mlčením, anebo se snažím argumentovat, že společnost se holt skladá z lidí různých profesí a je to tak dobře. I když větší variabilita a prostupnost mezi fyzickou a duševní prací by lidstvu podle mě prospěla.
Ale ty jo, když čtu takový nápady, že by lidi měli do důchodu odcházet mnohem později a že jsou schopni pracovat do pětasedmdesáti, poslala bych chytráky, kteří toto vypouštějí do veřejného prostoru, hákovat někam do fabriky taky. Jasně, třeba novinářem můžete být klidně až do smrti, kór když je náplní vaší práce oblažovat svět svými moudry od stolu. Chtěla jsem dodat „a pokud vám neubudou rozumové schopnosti”, ale nejsem si tak jistá, že je to vždy nutně autorův konec. A těch povolání, která se dají dělat do pozdního věku, je celá řada.
Ale lidi, co těžce fyzicky pracují, vypadají v mém věku často starší než moje máma, mají bolavé klouby, karpální tunely, záněty, bolesti zad, řadu dalších nemocí, atd… Měli bychom se mnohem spíš bavit o tom, jak je toto možné a taky o tom, že společnost nese náklady na zdravotní péči zničenou pro to, aby někdo měl zisk. Místo toho budeme rozumovat nad tím, jak donutit lidi, aby dřeli do smrti. Já vám dám „běžné provozy”, holoto.
(Status na FB 3. novembra 2022, titulok Slovo)
