Jaroslav Čejka: Čím jsem se chtěl stát? Vším.

Před rokem jsem dostal sbírku básní, kterou napsal otec mého někdejšího zetě Nika, bulharský malíř Todor Todorov. Moje nejstarší dcera Katka, jejímž tchánem Todor je, ji rok překládala a teď mi její českou verzi přinesla. A já nemohu jinak, než tu zveřejnit alespoň úvod té knížky. Bez komentáře. Komentáře podle mého názoru netřeba! Klidně bych následující řádky podepsal…

Kdo jsem? Nikdo.
Co jsem? Nic.
Čím jsem se chtěl stát? Vším.
Tyto otázky a odpovědi jsou podmíněné. Ve skutečnosti otázka je jen jedna, kde končím já a kde začíná ostatní svět?
Myslím, že na tuto otázku těžko někdo může odpovědět přesně.
Začínám touto otázkou ne proto, abych ze sebe dělal filosofa, ani proto, abych se omlouval za napsání této knížky.
Bylo by hloupé si myslet, že to, co následuje, je nějaká poezie, nějaké překvapující poselství čtenáři. Ať je to, co je to, řeknou to ti, kdo ji přečtou, budou-li mít výdrž a trpělivost.
Text je výkřikem člověka, který byl dlouho v ohlušující samotě a zoufalství. Výkřik člověka, který si myslí, že i on může říct něco o životě, třebaže dopředu ví, že si to sotva někdo přečte.
Dnes každý píše (když už jsem se rozepsal i já), ale málokdo čte, protože i bez čtení slunce vychází.
Díky médiím se dnes můžeš velmi snadno vyšvihnout mezi umělce. Stačí, když si tě všimnou a pak tě mnohokrát ukážou na obrazovce a v tisku. Čím jsi známější, tím jsi talentovanější! Ne náhodou se říká: „Ze slávy se stal ještě slavnějším:“
Média nám tvrdí: Tenhle je talentovaný!
To je nové pravidlo cesty ke hvězdám. Peníze a reklama. Hranice mezi dobrem a zlem, mezi talentem a jeho absencí se stírá.
Objevili se falešní hudebníci, herci, malíři i básníci. Objevilo se špatné umění.
Samozřejmě, že je i dobré, které si klestí cestu v chaosu kýče.
Média se proměnila ve veřejné zpovědnice pro ubožáky umění, tzv. „hvězdy“.
Žijeme v temné a nejisté době.
A žijeme ve velmi smutné a směšné době pro umění. Bezduchá doba. Člověk je popletený a nechápající, kam až je to umění a odkud už je to něco jiného, co se také snaží vypadat jako skutečné umění.
Je jasné, že umění potřebuje svoji svobodu. Ale…
Každá doba má své umění!

(Status na FB 30. októbra 2022, titulok Slovo)

(Celkovo 69 pozretí, 1 dnes)

Ďalšie články:

Facebook
Telegram
Twitter
Email

Pridaj komentár

Vaša e-mailová adresa nebude zverejnená. Vyžadované polia sú označené *

Účet Klubu Nového slova – IBAN: SK8211000000002624852008
variabilný symbol pre Slovo 52525

Týždenný newsletter